Mimořádná valná hromada České spořitelny (ČS), která se sejde z iniciativy
největšího akcionáře, Fondu národního majetku (FNM) 10. března, by se měla kromě
otázky navýšení základního jmění zabývat i personálními změnami. V této souvislosti se
hovoří o tom, zda právě dosavadní generální ředitel Jaroslav Klapal svoji funkci uhájí.
Spekulace podobného druhu se v médiích začaly objevovat již v prosinci loňského roku.
V lednu pak premiér Miloš Zeman uvedl, že jestliže nějaké vedení ohrožuje zájmy dvou
milionů střadatelů neuváženými finančními operacemi, nemá právo na existenci . Výměnu
vedení požaduje rovněž i druhý nejvýznamnější akcionář spořitelny, Evropská banka pro
obnovu a rozvoj, která jí mimo jiné podmiňuje svoji další účast na financování spořitelny.
Jaroslav Klapal byl jmenován generálním ředitelem a předsedou představenstva 17. ledna
1994, kdy ve funkci nahradil Miloslava Kohoutka. ČS v té době v zásadě završila čtyřletý
proces transformace a restrukturalizace na univerzální spořitelní banku a její ekonomická
pozice byla podle výsledků mezinárodního auditu ohodnocena jako jedna z nejlepších
mezi bankami v postkomunistických zemích. Patrně právě už do období 1994 a 1995,
kdy ČS podle analytiků neuváženě investovala na mezibankovním trhu, sahají kořeny
současných problémů banky. Tehdejší vedení utopilo mnoho miliard korun v bankách,
které dříve či později zkrachovaly. Důvodem půjček neznámým a kapitálově slabým
klientům byl podle odborníků relativně jistý zisk, který mezibankovní trh skýtal, na rozdíl
od neschopnosti spořitelny umístit své zdroje dostatečně rychle do podnikových úvěrů.
Zdroj: LN 8.3. 1999