Měnová unie

Po dokončení jednotného vnitřního trhu se EU plně soustředila na realizaci projektu hospodářské a měnové unie, který si stanovila ve smlouvě o Evropské unii (Maastrichtské smlouvě).

První fáze přechodu k Hospodářské a měnové unii (HMU) byla zahájena zpětně již 1. července 1990 odstraněním všech překážek pohybu kapitálu mezi členskými státy.

Počátkem roku 1994 započala druhá fáze vzniku EMU - byl vytvořen Evropský měnový institut (EMI), jehož úkoly byly především posílení spolupráce ústředních bank členských států, koordinace měnových politik a příprava vzniku Evropského systému ústředních bank. Na madridském zasedání Evropské rady v prosinci 1995 bylo rozhodnuto o zavedení jednotné měny s názvem "euro" k 1. lednu 1999.

Návrhy 7 bankovek v hodnotě 500, 200, 100, 50, 20, 10 a 5 Euro, které se od sebe odliší různou barvou a velikostí, schválila Evropská Rada na svém zasedání v prosinci roku 1996 v Dublinu. Motivy zobrazené na bankovkách symbolizují architektonické dědictví Evropy. To neznamená, že na nich jsou zobrazeny jednotlivé památky. Naopak, přední strana každé bankovky ukazuje okna a portály jako symbol otevřenosti a spolupráce v EU. Na rubové straně jsou zobrazeny mosty jako symbol spojení mezi evropskými národy a mezi Evropou a zbytkem světa.

V oběhu bude také 8 Euro-mincí v hodnotě 2, 1 Euro, resp. 50, 20, 10, 5, 2 a 1 Cent. Každá mince bude mít jednotnou evropskou stranu. Rub si může členský stát upravit podle svého. To ale neznamená, že např. rakouská modifikace nebude platit třeba v Itálii nebo že francouzský občan si nebude moci v Berlíně koupit Hot-Dog, za který zaplatí mincí s motivem španělského krále. Společná strana představuje obraz EU. Motivy na 1, 2 a 5 centových mincích symbolizují zaměření EU na celý svět, 10, 20 a 50 centové unii jako společnost národů. 1 a 2 eurové mince nesou motiv Evropy bez hranic. Konečný design byl schválen v červnu 1997 v Amsterdamu.