Amsterdamská smlouva

V polovině devadesátých let již bylo zřejmé, že Evropská unie jde v integraci správným směrem, a proto byly na doporučení odborníků zahájeny práce na přípravě změn, jež by měly přinést:

• pružnější přizpůsobování se změněným mezinárodním a ekonomickým podmínkám;
• zvýšení efektivnosti jednotlivých institucí EU;
• přiblížení Společenství jeho občanům;
• systém umožňující jak rozšiřování Unie východním a jižním směrem,
• tak i prohlubování integrace za účasti jen některých států bez ohrožení soudržnosti zemí Společenství.

Tyto otázky se staly předmětem jednání konference, zahájené v roce 1996 v Turíně a ukončené o rok později návrhem tzv. Amsterdamské smlouvy, jež revidovala Smlouvu o EU i zakládací Římské smlouvy. Amsterdamská smlouva, která je v současnosti ve fázi ratifikací jednotlivými členskými státy, přinese následující změny

• bude změněn systém obsazování Komise v neprospěch velkých států; 
•  pro hlasování v Radě EU bude upravena velikost kvót pro případy tzv. váženého hlasování;
• počet poslanců v Evropském parlamentu nepřesáhne číslo 700;
• Evropská rada bude moci označit členský stát, jenž se neřídí základními zásadami EU (svoboda, demokracie, lidská práva a základní svobody, právní stát) a hrubě je porušuje. Takovému státu mohou být, za stálé platnosti povinností, pozastavena některá práva, zejména právo hlasování v Radě EU; 
•  v rámci rozvoje Unie jako oblasti svobody, bezpečnosti a práva bude mít Rada právo na návrh Komise a po konzultaci s parlamentem rozhodovat o vybraných otázkách vízové povinnosti;
• v některých otázkách třetího pilíře (vnitro a justice) získá Rada oprávnění rozhodovat upravenou kvalifikovanou většinou na rozdíl od jednomyslnosti
•  budou podstatnou měrou posíleny pravomoci institucí EU v boji proti finanční kriminalitě
  

Pokračovat>>