Vymahači se nezastaví před ničím

Ostří hoši s velkými rameny, v ruce nůž nebo pistole, v řeči znatelný ruský přízvuk. Přesně tak si většinou člověk představí "správné" vymahače dluhů. Přestože se i kriminalisté shodují, že ruskojazyčné mafie vyděračů hrají v oboru prim, najdou se i mezi vymahači seriózní firmy. Podnikatelům je vesměs jedno, jakým způsobem své peníze dostanou zpětně a jsou ochotni i oželet provizi, kterou si vymahač ze získané dlužné částky vezme. Ostatně i "seriózní" vymahači své metody zpravidla tají. O tom, že vymahačem nemusí být vždy ramenatý chlap jasně svědčí příklad pětadvacetileté dívky z Prahy. Ta sice neváží ani 60 kg, ale i tak dokázala přivést do úzkých nejednoho dlužníka. Stačilo jí několik triků, při nichž na dlužníky vůbec nemusela uplatnit fyzickou sílu. "Spolupracuji třeba s těmi nejšpinavějšími domorodci. Za několik stovek jsou schopni se válet před firmou dlužníka a pokračovat v práci, i když je na chvíli odvedou strážníci. Stačí, abych je platila týden a firma kvůli nim přijde o několik zákazníků. Potom se dlužná částka objeví na kontě skoro okamžitě," líčí vymahačka, která kvůli možným potížím s budoucími klienty odmítla zveřejnit své jméno. Namísto bodyguardů zaměstnává bezdomovce, stejně snadno dokáže nahradit útoky se zbraní kvalitním vteřinovým lepidlem. "Když dlužník musí třikrát v jednom týdnu vysekávat zalepené dveře, okamžitě si vzpomene, kde peníze na zaplacení dluhu sehnat," dodává dívka s tím, že podobné metody užívá jen výjimečně. "Většinou je moje práce hodně nudná," dodává.

Největší hrůzu budí ruština

Rusky mluvící vymahači se většinou obejdou i bez podobných triků, přesto je podle Jiřího Šurka z jihomoravské hospodářské kriminální policie jejich práce až desetkrát účinnější, než tomu je u jejich českých kolegů. "Většinou už při své práci nevyužívají násilí, ale při rozhovoru s dlužníkem si například jen tak náhodou hrají s nožem. Dlužníci pak najednou zjistí, že mají z čeho platit," říká Šurek s tím, že Rusové mají dokonce takovou autoritu, že jim podnikatelé často namísto peněz dávají i mobilní telefony a hodinky. Přesně takovou zkušenost s rusky mluvícími vymahači má Radek jeden podnikatel s automobily z Prahy. Ten před čtyřmi lety koupil vůz od jiného byznysmana. Později se však ukázalo, že prodejce měl vůz na leasing, který nesplácel. Radkovi, jenž vůz koupil za 250 tisíc korun, auto leasingová společnost sebrala.

Rusům platí i rodiče

"Samozřejmě jsem to hned hlásil na policii a chtěl své peníze zpět. Policisté prodejce zadrželi, sepsali protokol a mělo to jít k soudu. Pak se dva roky nedělo vůbec nic a mně peníze chyběly," líčí muž, jenž nechce prozradit své pravé jméno. Radek se proto pokusil kontaktovat dvě tuzemské firmy vymáhající dluhy. "Nebylo to k ničemu. Přišli nějací strejdové, kteří dřív dělali policajty, a chtěli hned peníze dopředu. Řekl jsem, že dostanou podíl ze získaných peněz. To odmítli a vycouvali," říká Radek. Díky známým sehnal kontakt na Rusy. "Ti přišli v oblecích, řekli Net problema a dali se do vymáhání s taktikou: Když nemá dlužník, mají jeho rodiče. Když ne ti, má příbuzné, známé, kamarády. Po krátké době mám od jeho rodičů zpět 130 tisíc. Jak totiž někdo slyší ruštinu, hned se podělá," tvrdí. "Celkově i s úroky dostanu 320 a oni si z toho vezmou 70 tisíc," dodává.