"V ceně litru rumu tvoří spotřební daň vyšší procento než v ceně litru whisky. Čili chudí doplácejí na naši daňovou soustavu." Tak pravil místopředseda ČSSD Škromach. "Naše daňové zatížení je v porovnání se světem spíše podprůměrné." Tak pravil předseda ČSSD Špidla. A předsednictvo ÚV ČSSD se usneslo, že strana přijme vlastní koncepci daňové reformy. Na jedné straně je úsměvné, že vládní strana na sklonku volebního období začíná mluvit o reformě. Koneckonců dokládá tím, že návrhy předkládané v uplynulých třech letech byly spíše improvizací a reakcemi na momentální situaci než koncepčními kroky. Na straně druhé je třeba vidět, že ČSSD přiznala barvu. Na naše vládní programy potřebujeme více peněz, chceme je získat vyššími daněmi od bohatých. Před minulými volbami neměla tato strana tolik odvahy, aby voličům vzkázala, že pokud zvítězí, daně půjdou nahoru. Trapně kličkovala před odpovědí, z čeho bude platit své předvolební sliby. Nejasně odkazovala na lepší výběr a na snížení daňových nedoplatků. Všichni však vědí, že kvalita výběru daní se nijak nezměnila a nedoplatky rostou tak jako dříve. Jak to tedy bylo? Z čeho ČSSD zaplatila slibované vyšší vládní výdaje? Především je potřeba říci, že celou řadu slibů ze svého volebního programu nesplnila. Pravicový volič vydechne - naštěstí. To, co vláda splnila, nás však přišlo draho. Státní dluh se ještě před samým koncem funkčního období zdvojnásobuje. Tento způsob utrácení není na první pohled tolik patrný, ale o to nebezpečnější. Kromě dluhu budeme my, daňoví poplatníci, muset splatit i úroky. Možnost zvyšovat zadlužení je však také limitovaná. Snad i proto ČSSD, která nechce jít cestou úspory vládních výdajů, navrhuje zvýšení daní. Je dobře, že to padlo jasně. Kdo hlasuje pro Špidlu, hlasuje pro vyšší daně. Negativní je tato zpráva jen pro někoho. Pro ty, kdo věří, že jim stát na dávkách a dotacích vrátí více, než oni sami zaplatí, to není nepřijatelné. Třeba bude na vyšší dávky, říkají si.