Vzestup a pád byrokracie na cestách

Tuto neděli, 1.července 2001 spadne kámen ze srdce všem manažerům leasingových společností, ale i mnoha manažerům českých pojišťoven. Tímto dnem vstupuje totiž v platnost zákon č56/2001 o podmínkách provozu motorových vozidel na pozemních komunikacích. Stát tímto zákonem potvrdil, že jím vedená evidence motorových vozidel je především evidencí jejich vlastníků. I když běžný občan o této kauze mnoho neví, Ministerstvo vnitra zrušilo svým metodickým pokynem právo vlastníka (leasingové společnosti) být zapsán do technického průkazu v roce 1997 a leasingové společnosti byly nuceny do technického průkazu zapisovat pouze „držitele“, tj. nájemce vozidla a na ně, jako právoplatného vlastníka, zůstalo místo pouze v poznámce, kde bylo uvedeno : „Způsob nabytí : leasingová smlouva...“ Tato nezávazná formulace sice byla lepší než nic, které bylo původně záměrem Ministerstva vnitra a snížila rizika leasingových společností, ale dopravní inspektoráty již tuto poznámku dále nezapisovaly do „velkých“ technických průkazů v případě jejich ztráty nebo při dalším převodu dopravního prostředku. Současně s tím se uplatňovala praxe, že k převodu vozidla je nutný souhlas držitele, nikoli však majitele!!! Leasingové společnosti se tak musely spoléhat na „benevolenci“ pracovníků dopravních inspektorátů, neboť se mnohdy dostávaly do zcela absurdních situací, kdy pro převod zabaveného vozidla neplatícímu klientovi byl ze strany dopravního inspektorátu podmiňován souhlasem „držitele“, tj. onoho neplatícího klienta. O vůli takové osoby dávat souhlas k převodu není snad ani potřeba nikoho přesvědčovat.

Tento systém, ne nepodobný Kafkovu Zámku, platil tedy více jak tři a půl roku. Hlavním argumentem pro jeho zavedení bylo ve své době snížení byrokracie (tj. snížení počtu zapisovaných skutečností do velkého technického průkazu). Vše se dělo na základě vyhlášky z roku 1953, kterou nikdo nebyl schopen po pádu komunismu nahradit modernějším předpisem až nyní.

Příslušní úředníci, kteří tak horlivě „snižovali byrokracii“ usvědčili však sami sebe. „Snížení“ byrokracie totiž bylo vodou na mlýn různým „šikulům“, kteří velmi brzy přišli na to, že stačí přijít na dopravní inspektorát, prohlásit VTP za ztracený a obdrželi VTP bílý, jak jen Vizír dokáže, v němž po leasingové společnosti nebylo ani stopy. Pak jen stačilo zajít do bazaru nebo najít důvěřivého „křena“ a auto, které ve skutečnosti patřilo leasingové společnosti, prodat.

Výsledek: jiní pracovníci ministerstva vnitra, tentokrát policie, měli co dělat, neboť stíhání tohoto ne příliš sofistikovaného podvodu je pro příslušné orgány skutečně malinou. Závěrem snad poděkování našemu parlamentu, že zdravý rozum zvítězil a zrušil tak jeden z nejabsurdnějších byrokratických postupů, jaký kdy existoval.