Hned v úvodu přineslo setkání několik překvapení. O to první se postaral Jásir Arafat, který se do Durbanu dostavil ještě před pátečním obědem a, protože s ním nikdo nepočítal, dostal jenom kousek rizota od včerejší večere. Druhý jeho požadavek nebyl o nic méně neobvyklý. Přišel s myšlenkou, aby všichni členové izraelské výpravy museli nosit na oblečení připevněnou jasně viditelnou žlutou šesticípou hvězdu. Pokud by v noci mohla svítit, bylo by to ještě lepší. V této chvíli přišel na scénu Kofi Annan. Vzal si Jásira stranou a něco mu tam dlouze vysvětloval. Arafat nakonec kývl hlavou, vzal si od generálního tajemníka OSN balíček bankovek a od svého požadavku ustoupil.
I proto byl prvním bodem jednání právě současný spor Izraele a Palestiny. Cílem snažení delegátů mělo být odstoupení Arabů od jejich původního znění závěrečné deklarace. Spíše než nějakou oficiální listinu tento pamflet totiž připomínal scénář k drsné černošské kriminálce z prostředí dlaždičů v Harlemu. Arabové v čele s Arafatem však nehodlali ustoupit ani o krok a obzvláště trvali na formulaci …a pak si s chutí plivneme na vaše hroby plné židáckých rasistických myšlenek, u ďábla! Tříhodinový maratón apelací a kritických připomínek by však umořil i zdravého slona a nakonec tedy arabská delegace ustoupila i od tohoto svého výtvoru. A aby toho nebylo málo, v samém finále prvního jednacího dne ještě celá palestinská výprava uznala, že holocaust byl nejhorším zločinem 20. století, ačkoliv Arafat při čtení znění prohlášení naštvaně mumlal do šátku něco o své vykradené chatě.
Jako zástupce České republiky byl na konferenci vyslán ministr zahraničí Jan Kavan. Ten se své úlohy nezhostil právě nejlépe, neboť hned po příjezdu do hotelu, ve kterém se jednání konala, vyzval své rwandské a nigerijské protějšky, aby mu okamžitě donesli zavazadla na pokoj. Zároveň se jim pokoušel strčit dvě pětikoruny do kapes od sak. Ti mu potom názorně předvedli, kam si může své kufry odložit, a za trest mu domluvili dvoulůžkový pokoj společně s třicetičlennou pygmejskou výpravou. Svou reputaci si nezlepšil ani svým prvním vystoupením, když ve svém vlastnoručně překládaném anglickém projevu napadl Rakousko za to, že nedovolilo u svých břehů přistát lodi Tampa s 430 uprchlíky na palubě. Nadávky rakouských delegátů a nadšené ovace Australanů nedovolily ani Kavanovi dočíst projev do konce. Tímto vystoupením také zaujal i několik politiků z jižní Afriky. Ti, ve snaze zjistit o českém politikovi co nejvíce, se ptali všech dokola, kdo to tam vepředu vůbec mluví. Nikdo jim ale nebyl schopen pomoct. Zvědavým delegátům pak nezbylo nic jiného, než koupit nejnovější vydání encyklopedii Kdo je nikdo, ve které Kavan sám zabírá osmnáct stránek.
Kavanovým úkolem ale není kritizovat cizí státy, ale obhájit svůj vlastní. Podle Amnesty International existuje v České republice rasismus v té nejhrubší formě a policie není schopna zajistit adekvátní ochranu všem bílým lidem před spoluobčany rómské národnosti. Běžný Čech se už prý bojí vyjít po setmění na ulici, aby nebyl surově zbit a okraden, o slovních urážkách nemluvě. Nicméně zpráva nedoporučuje řešit situaci útěkem do Anglie či do Rumunska, to by bylo projevem slabošství a navíc by tito lidé azyl stejně nikdy nedostali. Jediným východiskem z této situace jsou tak stavby určené k lepšímu soužití obou skupin obyvatel. Pokud možno tři metry vysoké a patnáct kilometrů dlouhé. Ministr Kavan vyslechl celou zprávu se skloněnou hlavou a když se při závěrečném potlesku konečně probudil, označil všechny přítomné za bandu totálních sociopatů a odešel si do bufetu pro další sklenku.
uvedená zpráva nevyjadřuje mínění serveru Finance.cz
minulý článek tohoto autora: