Komentář k leasingu

Pohled na institut  leasingových smluv  z hlediska  jisté obecnosti  často vytváří dojem  či spíše otázku  v odborné či laické veřejnosti -Proč má být smlouva o finančním pronájmu smlouvou nepojmenovanou, resp. smlouvou, která pozitivní úprava nezná. Často je poskytovatelům  leasingu  podsouváno , že jejich smyslem  ve  vykonstruovat  takový právní institut, který by vyhovoval jim a byl by nevyhovující pro nájemce.
Při hlubším pohledu na leasingovou smlouvu (resp. na smluvní podmínky) lze nabýt dojmu, že jedna smluvní strana je zatížena celou škálou povinností významných či méně významných, tedy nájemce, zatímco druhá strana - tedy poskytovatel, mnoho povinností nemá. Zdálo by se tedy, že tato smlouva, jakožto oboustranný právní úkon, postrádá základní vlastnost tohoto druhu, a to rovnoprávnost. Ale není tomu tak, neboť poskytovatel má dva elementární závazky. Na počátku smluvního vztahu je povinen uhradit dodavateli kupní cenu předmětu leasingu a po splnění všech závazků příjemce a uplynutím sjednané doby finančního pronájmu převést na příjemce vlastnické právo k předmětu leasingu.
Označení inkriminované smlouvy jako "inominátní" ve smlouvě samotné, popř. ve smluvních podmínkách je sice vhodné, avšak právně bezvýznamné, neboť právní úkony je třeba vykládat podle jejich obsahu, nikoliv podle pojmenování
Jaké jsou tedy hlavní znaky leasingové smlouvy, jimiž se odlišuje od  podobných institutů, tedy od smlouvy nájemní a od smlouvy o koupi najaté věci. , tak jak se via facti  v běhu uplynulých více jak  deseti let   konstituovaly.?
 S největší pravděpodobností  lze k tomuto problému přistupovat  v jisté míře  rozdílně, tj.  zda tyto znaky jsou ve svém celku dostatečné pro kvalifikaci leasingové smlouvy jako nepojmenované či ne  To znamená, že se mohou a jistě vyskytují i názory jiné  Nelze však popřít že vznikl jakýsi produkt všeobecně uznávaný, vyznačující se jistými společnými rysy.
Mezi  obvykle uváděné charakteristiky finančního leasingu, které  vystihují jeho právní podstatu a odlišují ho od jiných, analogických  smluvních typů,patří zejména tyto :
- předmět leasingu je získáván do vlastnictví leasingové společnosti v souvislosti s leasingovou operací, a to většinou na základě požadavku a specifikace příjemce leasingu;
- vlastnické právo leasingové společnosti k předmětu leasingu trvá po celou dobu leasingové operace ;
- užívací práva k předmětu leasingu i plody a užitky spojené s jeho užíváním jsou inkasovány  příjemcem leasingu po dobu  trvání leasingové transakce;
- převod užívacích práv na příjemce leasingu je úplatný ;
- na příjemce leasingu jsou na dobu leasingu přenášeny základní povinnosti související s vlastnictvím předmětu leasingu, nebezpečí a rizika vztahující se k předmětu leasingu a k jeho užívání (včetně nebezpečí plynoucí z něj pro třetí osoby);
- účinnost leasingové smlouvy je podmíněna naplněním kupní smlouvy či obdobné smlouvy
- příjemce leasingu disponuje možností (opcí) získat předmět leasingu do vlastnictví , či spíše poskytovatel je vázán povinností k převodu vlastnictví  na příjemce při splnění podmínek smlouvy o finančním leasingu.
 
Pokud jde o povahu podstatných závazků a oprávnění ze smlouvy o finančním leasingu, vyznačují se více méně jednorázovým plněním na straně leasingové společnosti (závazkem pořídit předmět leasingu a poskytnout ho do užívání příjemce leasingu, popř. převést na něj vlastnictví k leasované věci či jiné majetkové hodnotě po naplnění leasingu) a opakujícím se plněním na straně příjemce leasingu (zejména závazkem platit
leasingové splátky). Závazky a oprávnění obou smluvních stran se týkají jejich postavení v celém běhu  leasingové smlouvy  počínaje převzetím  předmětu leasingu pro účely konkrétní leasingové operace, , při jeho užívání pro potřeby příjemce leasingu i při přechodu vlastnictví na konci leasingu. Závazkové vztahy vznikající na základě smlouvy o finančním leasingu mají oboustranně zavazující (synallagmatickou) povahu a  vytváří spíše  propojený komplex .

  Podrobněji  k některým znakům :Zaprvé jde o ryze účelové nabytí předmětu leasingu do vlastnictví poskytovatele. Předmět leasingu je volen leasingovým nájemcem a to i v případě tzv. dvoustranného leasingu, tedy situace, kdy poskytovatel je současně i dodavatelem. V praxi se lze setkat s názorem, že dvoustranný leasing ani typickým finančním leasingem není.
Hovoříme-li o vlastnickém právu poskytovatele, to je ohraničeno jistou délkou, která plyne zejména z předpisů daňových (ze zákona o dani z příjmů). Přitom se však nelze dovolávat v případném sporu s nájemcem, že jde o inominátní smlouvu, neboť poskytovatel podřadil leasingovou operaci odpovídajícímu daňovému režimu finančního pronájmu. Rozhodující je právě obsah smlouvy 
Vedle nezájmu poskytovatele na definitivním vlastnictví předmětu leasingu jde o  tyto další znaky:
sjednání na dobu obvykle kratší, než odpovídá odpisové lhůtě podle zákona o dani z příjmů při rovnoměrném odpisování (jde spíše o specifický latentní znak nikoliv nutný  ,ale z hlediska  aspektu daňového, kterýžto je velmi významný u finančního pronájmu  nikoliv  nevýznamný),
nemožnost výpovědi smlouvy bez kvalifikovaných důvodů, ( v jisté nadsázce se hovoří  o nevypověditelnosti leasingové smlouvy  příjemcem  - což právě souvisí se zmiňovaným aspektem daňovým)
propojený systém vztahů - tj. dodavatele předmětu leasingu, poskytovatele a nájemce. ( třístranný vztah)
přenos rizik  na příjemce
  akcesorita  závazková -leasingová smlouva nemůže existovat bez dalšího smluvního vztahu, tj. zpravidla smlouvy kupní či jiné obdobné (např. smlouvy o dílo) - výběr předmětu leasingu je zcela na příjemci, což je i důvodem přenesení rizik spojených se ztrátou, zničením věci, popř. zhoršením jejich vlastností. Příjemce  je též ekonomický vlastník (poskytovatel nemůže bezdůvodně zasahovat do tohoto jeho quasivlastnictví - v zásadě se musí chovat tak, jako vlastník právní s nezbytnými omezeními, která jsou ve smlouvě uvedena, tj. zejména nesmí dále věc zcizovat. Dalším specifickým znakem je struktura úhrad, kde je mj. obsažena i finanční služba, což je institut, který se jinde nežli u finančního pronájmu nevyskytuje.
Splátka totiž obsahuje vedle daně a pojištění, které ovšem může být řešeno jinak, elementární část, kterou lze definovat jako část kupní (vstupní) ceny předmětu leasingu. Postupným placením této kupní ceny je tato celá uhrazena
Finanční služba potom odpovídá finančním nákladům souvisejícím s pořízením úvěru z něhož jsou leasingové operace financovány a přirozeně, tato služba též obsahuje příslušný hrubý zisk poskytovatele. Finanční služba je často vykazována v platebních kalendářích jako samostatná položka, jistě bez onoho rozlišení nákladů a zisku. Právě tento institut leasingových úhrad je podoben do značné míry úvěru, resp. splátkám úvěru. Splátky úvěru však nemají žádnou zřetelnou souvislost s předmětem užívání, tedy v tom smyslu jako splátky leasingové. S úvěrovou smlouvou pojí leasing snad ještě tzv. nevypověditelnost smlouvy nájemcem (míněno zcela liberální pojetí výpovědi). Na druhé straně je výrazný rozdíl v zásadě obtížně z logického hlediska pochopitelný v nárocích na poskytovatele úvěrových a leasingových služeb. Zatímco činnost bank, popř. jiných podobných institucí  (družstev) je výrazně reglementována na činnost leasingových společností při poskytování leasingových služeb (což je někdy chápáno jako quasi úvěr či leasingový úvěr) nedopadá žádný předpis
Odlišností mezi smlouvou leasingovou a nájemní je rovněž již zmíněný znak podmínky existence smlouvy kupní jakožto předpoklad pro vznik smlouvy leasingové (v praxi však je řešena otázka účinnosti většinou tak, že kupní smlouva vzniká po částečném plnění ze strany příjemce ve formě garanční splátky či jiných garancí, tj. formálně je to např. vyjádřeno potvrzením objednávky poskytovatele, který reaguje touto objednávkou na nabídku dodavatele). Existují však kupní smlouvy a leasingové smlouvy na jedné listině, na níž  jsou účastny všechny strany, tj. dodavatel, poskytovatel a nájemce. Tím chce zřejmě poskytovatel vyjádřit důrazně onen třístranný vztah  - dodavatele - poskytovatele a příjemce ( nepochybně  je  celá operace  takto lépe preventivně  ošetřena)
Jedním z nejostřejších rozdílů, odlišujících leasingovou smlouvu od smlouvy nájemní, ale i od smlouvy o koupi najaté věci je to, že leasingový příjemce nese nebezpečí ztráty či odcizení předmětu leasingu a škod s tím spojených včetně provozních rizik.  Paragraf 493 (odst. 2) obch. zákoníku říká, že nebezpečí škody na věci přechází na kupujícího vznikem kupní smlouvy. Rozumí se tedy stav, kdy předmět leasingu odkupuje příjemce od poskytovatele k čemuž postačuje jeho písemný projev obsahující sdělení, že uplatňuje právo na koupi věci. Doručením tohoto projevu pak vzniká kupní smlouva.
V tomto ustanovení je další znak odlišující leasingovou smlouvu od smlouvy o koupi  najaté věci, tj. u smluv o koupi  najaté věci je v obch. zákonu (ustanovení je dispozitivní) zakotveno subjektivní oprávnění příjemce ukončit původní smluvní vztah, kterým je nájemní smlouva a jednostranným právním úkonem způsobit přechod k vlastnictví předmětu leasingu z poskytovatele na příjemce Smlouvou o koupi najaté věci nepochybně zamýšlel zákonodárce upravit leasing (obtížné je říci, zda finanční či operativní -spíše to  v době genese obchodního zákoníku nebylo vůbec aktuální). Rozlišovací schopnosti zkrátka a dobře tehdy zřejmě chyběly. Podstatný rozdíl přirozeně plyne z toho , že se smlouvou o koupi najaté věci není spojen onen výhodný režim zdanění.
Výrazně odlišným znakem je odlišné pojetí  rizika u smlouvy o finančním pronájmu jako inominátního charakteru a smlouvy o koupi najaté věci, a to zejména vzhledem ke kogentní povaze příslušného ustanovení smlouvy o koupi najaté věci. Zatímco další leasingový produkt sjednaný též často formou nepojmenované smlouvy - tj. operativní leasing - se odlišuje od finančního leasingu tím, že typická vlastnická rizika tedy leží na poskytovateli. . (je zde tedy odpovědnost leasingové společnosti za škody na předmětu leasingu).  Operativní leasing je velmi blízký  nájmu  a v praxi mnohdy obtížně odlišitelný)
Dalším znakem odlišujícím operativní leasing od finančního je to, že předmět operativního leasingu se vrací po skončení nájmu poskytovateli.

Pří pohledu na "Všeobecné smluvní podmínky operativního pronájmu movitých předmětů" ( j¨šlo vzorový  dokument dizpozitivní povahy) vydaných svého času  Asociací leasingových společností shledáme mnoho podobných ustanovení s obdobnými podmínkami pro finanční pronájem včetně struktury či obsahu.
Analogické  je znění  ustanovení týkající se záručních a servisních podmínek, předání a převzetí PL, ale i užívání PL. Rozdíl lze  vidět v ustanovení týkajícího se pojištění, kde u operativního leasingu případný rozdíl mezi výši pojistného plnění a výši skutečných nákladů za opravu nese poskytovatel (u finančního leasingu tomu bývá spíše naopak.)
Velmi podobná jsou ustanovení týkající se výše a formy úhrad splátek nájemného. Sféra leasingu se vyznačuje - kromě jiného - značnou terminologickou nepřesností používaných pojmů. Platí ovšem elementární interpretační pravidlo, že totiž právní úkony se vykládajíc podle jejich obsahu a nikoliv pojmenování.
Pokud jse o jakési srovnání   finančního  leasingu a jiných smluvních  institutů
Problematické byly i pokusy posuzovat některé dílčí aspekty finančního leasingu s využitím jiných smluvních institutů upravených výslovně v občanském zákoníku nebo v obchodním zákoníku a sledujících podobný účel jako leasing Pokud se týká srovnání finančního leasingu s jinými právními instituty  byly shledány , často  v praxi  větší  či menší  podobnosti např. se smlouvou o zprostředkování podle § 642-651 obchodního zákoníku, se smlouvou  o  obchodním zastoupení podle § 652-672 obchodního zákoníku, , či s kupní smlouvou včetně koupě na splátky a koupě s výhradou vlastnického práva. Všechny tyto smluvní typy zde existují ,  avšak vedle smlouvy o finančním pronájmu , lze dokonce tvrdit , že v posledním  období  je tento druh smluv  velmi frekventován  a  patrně  ve sféře neobchodní  může být pro příjemce  , za jistých hledisek výhodný.