Vynechat nemohu pochopitelně ani Argentinu. Chardonnay 2007 Reserve - Kuorio, Les Yeux San Martín. 13 % alkoholu, světle zlatavá barva, viskozita nízká, slabá ovocná citrusová vůně, krátká docela hořká dochuť. To mě tedy nenadchlo, dávám jen 5 bodů.
A už se vracím přes Atlantik zpět do Evropy. Nejblíže je to do Portugalska. Zkouším zdejší víno Serradayres 2004 Denominação de Origem Controlada (DOC) (Reserva) - Ribatejo. Červená vína se v oblasti Ribateju vyrábějí převážně z odrůdy Periquita (= Castelao Frances), kterou jsem ale zatím nepil. Na lahvi není o odrůdě ani zmínka, tak netuším. Obsah alkoholu je vyšší - 14 %. Barva je hezká, velmi tmavý granát, viskozita vysoká - ale vůně divná, nějaká velmi stará kniha, chuť nepříliš harmonická, dost vystupují třísloviny. První den bych mu dal jen 5 bodů. Něco jsem nechal do druhého dne a docela mu to delší vydýchání pomohlo. Zlepšila se nejenom vůně, ale trochu překvapivě i chuť, obojí nejspíš přezrálé třešně. Přesto žádný zázrak, s jedním zavřeným okem 6 bodů. Samostatnou recenze od J. si můžete přečíst zde a porovnat jeho hodnocení s mým.
O moc lepší to nebylo ani v sousedním Španělsku: Cariñena 2000 Gran Reserva, Denominación de origen, Zaragoza. Alkoholu 13 % , opět velmi tmavá barva, lehká vůně tmavého ovoce, viskozita i dochuť střední, mírně kořenité. I když je asi o chlup lepší než předcházející víno, dávám také 6 bodů. I na toto víno si můžete přečíst recenzi od J. zde a porovnat jeho hodnocení s mým.
Přes Pyreneje se dostanu do jižní Francie a zde ochutnám Côtes du Rhône 2005 Appellation Côtes du Rhône Controlée - Noemie Goichot Beaune. Víno je vyrobeno z odrůd Grenache a Syrah a v roce 2006 dostalo zlatou medaili na výstavě Foire aux Vin´s d´Orange. No, já bych mu ji nedal. Má 13 % alkoholu, pěknou barvu tmavého rubínu, příjemnou vůni červeného ovoce s trochou čokolády a vyšší viskozitu. Až potud vše hezké, ale chuť o dost horší, taková dost trpká, neharmonická, znovu příliš vystupující třísloviny, dochuť kratší až střední. Znovu 6 bodů.
Náladu jsem si překvapivě zlepšil v Německu. Zde měla u mě premiéru odrůda Bacchus, ročník 2006. Kabinetní víno - Winzergemeinschaft Franken, Kitzingen. Víno bylo oceněno střibrnou medailí Fränkische Weinprämierung a tentokrát si ji podle mého názoru zasloužilo. Zajímavá, i když dost nepraktická je i lahev - Bocksbeutel, typická pro francká vína. Alkoholu 12 %, polosuché, hezká zlatavá barva. Viskozita vyšší, výrazná příjemná vůně pomeranče a černého bezu, dochuť střední. Plné, pikantní a osvěžující víno, ke kterému se jistě rád vrátím. Zasloužilo si 8 bodů.
Cesta se chýlí ke konci, vracím se do Čech. Kerner 2006 pozdní sběr - Školní statek Mělník. Na závěr tedy ještě jedna ne zcela běžně známá odrůda. Je to německý kříženec Trolínského a Ryzlinku rýnského, který ostatně docela připomíná. 13,5 % alkoholu, světle zlatá barva se zelenkavými záblesky, středně silná hroznová vůně, svěží chuť, viskozita střední, totéž dochuť s lehounkou hořčinkou v závěru. Konec putování nebyl tak špatný, 7 bodů.
Cesta (tedy vína) mě moc nestála, nemohl jsem tudíž čekat žádný zázrak. Ten se ostatně nekonal. Někde to bylo dokonce o něco horší, než jsem čekal. Alespoň jsem tedy po vzoru nejgeniálnějšího Čecha, mistra slepých uliček, vyzkoušel, kudy cesta nevede.