Vážně - nevážně: Biopropadák

O tom, jak vzniká jídlo pro náš stůl, jsme se v poslední době dozvěděli hodně neuvěřitelného. Někteří to neunesli a místo masa začali preferovat zeleninu či umělou hmotu, jiní přestali jíst pro jistotu úplně. Otázkou zůstává, která skupina je na tom dnes lépe. Hledají se ovšem i další způsoby stravování. Kromě, u určitých skupin oblíbeného, nitrožilního vyživování se do podvědomí lidí začíná dostávat i pojem biopotraviny. A jako s každým úspěšným nápadem, pronikají mezi konzumenty i další spřízněné pojmy: biobyznys, biomarket, biodaně, biokartel a samozřejmě i biovraždy.

Vloni na jaře oznámil majitel největšího řetězce supermarketů v rovníkové Africe Kaufland & nevlastní syn, že dává biopotravinám celou jednu poličku v oddělení krmení pro tuleně. Tyto potraviny navíc nebudou o nic dražší než ostatní, snad jen záloha na olověný obal stoupne z oblíbených tří korun na méně populárních 12 000 korun. V praxi se jednalo o krabici biokaprů pro vánoční večeři a během roku se prodaly pouze tři balení. Všechny zakoupila irácká armáda a dodnes má s jejich likvidací mezinárodní problémy. O půl roku později se do konkurenčního boje zapojil další řetězec Coby. Ten na své zákazníky vrhl stovky bioproduktů včetně biobůčku, biochleba, bio ostravské klobásy, biopiva, bioborovičky a biookeny. Tyto potraviny měly něco společného – všechny chutnaly po hnoji a nikdo si je nekupoval.

“Ano, ano, mrzí nás to. Lidé chtěli něco nového, zdravého a když jim to strčíme pod nos, tak to ani neochutnají, prý je to nějaké divné. Pche, čumí na to jak slepice na obchodní zákoník a nepřiznají, že neví, o co jde,” stěžuje si mladší pan Kaufland a ačkoliv ho na záchodcích nikdo neposlouchá, dodává: “Třeba mladé matky. Chtějí pro dítě to nejlepší, tak mu koupí čokoládu od konkurence a přitom ani pořádně neví, kdo je jeho otcem.”
A nestěžují si pouze Kauflandi. Na biopotravinách začala také v masivním měřítku prodělávat i letecká společnost Swissair, která během letů podávala svým zákazníkům biokofolu, biohamburger, bioaspirin a bio igelitový sáček, přesně v tomhle pořadí. Ne náhodou tato letecká společnost nedávno zkrachovala.

Po vstupu biopotravin do obchodních řetězců šly ceny těchto produktů pomalu, neochotně, ale přece jen dolů. Snad i proto je konečně také začínají vyhledávat i standardní zákazníci. Ne každý má samozřejmě na biožraločí ploutve za 1800 korun za šupinu, nicméně nějakou tržbu již obchodníci zaznamenali. Například minulý týden si v pražském Coby koupil jakýsi Vietnamec kousek biotlačenky. U pokladny pak sice spáchal harakiri osvěžovačem vzduchu, ale i tak to můžeme brát jako jednu z prvních vlaštovek. “No ale jak říkám, jedna vlaštovka jaro nepodělá,” tvrdí pan Strop, majitel řetězce Coby, “po tom Vietnamcovi jsme museli uklízet tři hodiny a celou noc nám kolem našeho obchodu objížděl černý wartburg.”

Tváří v tvář tomuto neúspěchu je tedy na místě otázka, jakto, že producenti těchto biovýrobků už dávno nezkrachovali a nesedí za mřížemi pro své dluhy. A jak vidět na příkladu malé farmy v Podkrkonoší, za mříže se její majitel rozhodně nechystá. “Já, zkrachovat? Člověče, nebyli vaši rodiče sourozenci? Jak jste na to přišel? Včera jsem si koupil nový mercedes a zítra jdu do pořadu Peříčko. Pane, já jsem teďka na vrcholu kariéry!” huláká většinou na novináře pan Manďák, majitel biofarmy. Pravidelně následuje otázka, kde na to bere peníze, a neméně pravidelně následuje palba z lehčího kulometu. Možnou odpověď na tuto financování přinesla chemická laboratoř ve Washingtonu. Ta jako možný zdroj primárního kmene bakterie antraxu z vražedných dopisů určil právě Podkrkonoší. Tuto domněnku konečně potvrzuje i ředitel bakteriologického oddělení ministerstva vnitra Ahmed Zazir: “No ano, bioantrax. Vlastně se divím, že na to nepřišli dřív. Asi se jim nechtělo vracet zálohované obaly.”

uvedená zpráva nevyjadřuje mínění serveru Finance.cz

minulý článek tohoto autora:

Vážně - nevážně: Kulturní válka