Vážně - nevážně: Co to sakra bylo, Češi?

Belgický gólman De Vlieger si v sobotu ráno slíbil, že dneska už konečně přestane kouřit. Toto předsevzetí mu vydrželo pouze do večera, kdy nastoupil proti české reprezentaci a jenom během prvního poločasu stihl vykouřit karton a půl nekolkovaných marsek. “A co jsem měl v té nudě dělat? Luštit křížovky? Jsme přece všichni fotbalisti, nechtěl jsem kolegy tak moc shodit,” vykašlával na večerní tiskové konferenci. A měl pravdu. Podle posledních průzkumů agentury Okres Fraktur byl prý zápas pro diváky asi stejně zajímavý jako přímý přenos šachové partie na černobílé televizi pro čerstvé absolventy mateřské školky.

Naši nastoupili na trávník v sestavě, kterou již týden před tím pilně nacvičovali. Srníček přišel do středu po rukou a nohama ve vzduch kýval do rytmu belgické hymny. Následovali ho čtyři obránci v dlouhých splývavých šatech a s perfektně naučeným kankánem. Útok dal přednost klasické hudbě – během pohopkávání zazněly skladby od Bacha, Čajkovského či Motörhead. Záložníci pobíhali okolo, mávali fáborky a podle programu měli znázorňovat duchy sportu. Jak podotkl redaktor Palička z MF Dnes, tak trochu strašidelné to opravdu bylo. Celá sestava pak dostala název Sportem proti terorismu a to jen proto, aby je za toto vystoupení nemohli stíhat.

Taktika naší reprezentace byla jednoduchá: sebrat někde míč, pár přímých nahrávek, sem tam klička a šup s ním do branky. Tak nějak se ale v těchto plánech nepočítalo se soupeřem, Chovanec měl dokonce místo belgické lavičky v papírech nakreslený stánek s grilovanýma klobáskama. Když pak před zápasem nastoupili na hřiště i belgičtí hráči, šel si Nedvěd dokonce stěžovat hlavnímu rozhodčímu. Nepomohl ani argument, že mají horší terénní podmínky pro hraní, tráva samé bahno. Nedalo se nic dělat, muselo se hrát.

Ve 12. minutě centroval Jankulovski a Šmicer měl blízko ke gólu. “Kdybych ten míč zachytil, nebyl tam ten obránce a branku by ti dacani měli o pár desítek metrů vedle, byl by to jistý gól. Škoda,” litoval se Šmicer. Minutu od minuty se promočený trávník měnil v pole plné drnů. Míč skákal hráčům nešikovně na holeně a přibývalo nadávek a lehčích fyzických napadení. Odkopy létaly z jedné strany na druhou jako při zákopové válce a hra záložní řady připomínala spíše taneční večírek na rozloučenou v domově důchodců.

V první půli se nám nevedlo. Obránce si při rovnání podkolenky natrhl stehenní sval. Ve 42. minutě přišlo vyloučení Řepky za nepřípustnou skrytou propagaci války v zápase. Řepka totiž ze všeho nejvíc připomínal reklamu na západní frontu v I. světové válce – taky se skoro nehnul z místa. A k dovršení smůly našeho týmu se zjistilo, že Pavel Nedvěd má příbuzenské vztahy s folkovými bratry Nedvědovými. Morálka mužstva klesla pod bod mrazu.

Druhý poločas neměl jasného vítěze, leda snad, že by se nuda někde opodál materializovala a pronikla na hřiště. Češi se stáhli, neriskovali a kromě výletu Jarošíka k časovému ukazateli ničím nehrozili. Do útoku se nehnali ani Belgičané, proč taky. Chovanec zkusil poslední dvě minuty hrát powerplay, ale nakonec se za tento nápad na tiskové konferenci omluvil. Studená sprcha krátce před koncem zápasu se dala celkem logicky očekávat. Naše mužstvo inkasovalo gól zrovna v tak důležité chvíli, kdy se pokoušeli z belgické lavičky vyzískat nějakou klobásku a pivo. Náš brankář právě lovil drobné po kapsách, když mu nad hlavou proletěl míč, ani nepozdravil. Mužstvo a trenér teď budou muset jít do sebe a pro další utkání počítat s nějakými hráči na druhé straně.

uvedená zpráva nevyjadrřuje mínění serveru Finance.cz

minulý článek tohoto autora: