Čeští politici měli po roce opět možnost věnovat se své oblíbené činnosti – zdarma si mohli nechat změřit cholesterol a také mohli před mikrofony póvlu na nožičkách zhodnotit hodnotící zprávu Evropské unie. Tady se ovšem žádné překvapení nekonalo: Klaus ji srovnal s rokem 1938 a poté i se zemí, do které ji zadupal. Havel si naopak nechal všechny její stránky zarámovat a první polovinu se dokonce naučil recitovat nazpaměť. Miloš Zeman si přivodil lehkou otravu becherovkou. Podle Libora Roučka to však nemělo ani tak souvislost s touto zprávou, ale spíše s páteční delší otevírací dobou v parlamentním bufetu. Zůstává tedy všechno při starém? No to sotva.
To nejdůležitější je ukryto v poslední větě celé hodnotící zprávy. Samozřejmě to není “Až dosloužím, chci do sběru”, jak se mylně domníval Vlastimil Tlustý těsně před tím, než skoupil všechny akcie Sběrných surovin. O stránku dřív je totiž napsané, že všechny kandidátské země (s výjimkou Bulharska, Rumunska a Iráku), “mají cílová data vstupu kompatibilní s přijetím v roce 2104”. Co se České republiky týče, společná část zprávy ji zmiňuje celkem dvacetkrát, z toho devatenáctkrát kriticky a jednou si ji úředník zřejmě spletl s Bangladéží. I to je ovšem oproti minulosti pokrok, tedy aspoň co se počtu týká. Pár pochvalných momentů se ale přece jen našlo. Evropská unie ocenila zavedení povinné školní docházky, zrušení nevolnictví a odvážné nepostoupení na MS ve fotbale.
Co se ovšem dočkalo největšího odporu ze strany úředníků EU, jsou duty-free sexshopy. Komise, jíž letos došla trpělivost i permanentky, přímo vyzvala vládu, aby je uzavřela nejpozději do půl hodiny. Marně. Sněmovna si prosadila novelu, která prodlužuje fungování těchto obchodů do konce roku 2486. Jejich provozovatelé však vědí, že mají na kahánku, a proto začali vehementně lobbovat za své zájmy. Vydali dokonce prohlášení, ve kterém zapřísahávají ve jménu morálky všechny politiky, aby je nerušili. Je zajímavé, že toto prohlášení doručily poslancům zaměstnankyně těchto zařízení osobně, k večeru, čímž chtěly dát najevo, jak moc jim na tom záleží. Podle agentury STLEM měnili zákonodárci své rozhodnutí nejčastěji kolem třetí hodiny ranní. Průměr kazil pouze Petr Lachnit, který podlehl už po Večerníčku.
Další oblastí, kde podle UE potřebují Češi přidat, je energetika. Obyvatelé republiky svítí hodně, což by bylo samozřejmě v pořádku, kdyby ovšem Temelín nebyl těsně před výbuchem. Temelín je vůbec velmi oblíbené slovo, ve zprávě je obsaženo dokonce vícekrát, než další frekventované slovní spojení: na hovno. Toto ocenění dostalo například české zemědělství. Systém státních dotací, výrobní kvóty a příliš rychlí zajíci se úředníkům nelíbí a po ministrovi Fenclovi požadují urychlenou nápravu, hlavně teda v oblasti zajíců, kde by uvítali nějaké ty řetízky a automatické zbraně.
Co ale komisaři v Bruselu nesnášejí nejvíc ze všeho, jsou české banky, respektive jejich trapné dotování státem. Stejný problém řeší i v Německu, ačkoliv tam je situace o něco rozdílnější. Zatímco Schröder sype do bank státní peníze, Zeman a celá česká politická scéna zachraňuje české bankovnictví třeba tím, že si odsouhlasí dvaadvacáté platy.
uvedená zpráva nevyjadřuje mínění serveru Finance.cz
minulý článek tohoto autora: