Vhodné je poznamenat , že onu míru zásahů do užívacích práv leasingového příjemce je třeba ve smlouvě o finančním pronájmu vymezit , nejvhodnějším řešením bude vymezení taxativní. Je totiž nutno vycházet obecně z podstaty smlouvy a z jistých oprávnění vlastníka často nepřenosná na osoby jiné a jistou míru oprávnění poskytovateli přiznat. Na straně druhé nelze akceptovat takovou míru , která by výkon užívacího práva všemožně ztěžovala a příjemce tak vlastně omezovala v jeho funkci " ekonomického vlastníka " Specifické jsou případy , kdy jisté požadavky klade na vlastníka veřejnoprávní norma a tedy povinnost stanovená příjemci zde plyne z této normy primérně a ve smlouvě mezi příjemcem a poskytovatelem je pouze pro pořádek opakována. O tyto případy v tomto článku nejde. . Jde tedy o dobrovolné smluvní omezení uživatele , přičemž za omezení právní nelze pokládat nedovolené dispozice s předmětem leasingu ( typicky jeho prodej třetí osobě , kterýžto je pojmově vyloučen , neboť by mohlo jít o naplnění skutkové podstaty trestního činu zpronevěry ).
Povšimněme si tedy těchto omezení v jakémsi chronologickém sledu tj. od uzavírání leasingové smlouvy až do okamžiku převodu předmětu leasingu do vlastnictví příjemce - tedy kdy získá příjemce plnou vládu nad věcí vč. dispozic s věcí.V případě předčasného zrušení smlouvy , lze již těžko hovořit o nějakém omezování užívacího práva , neboť příjemce toto právo definitivně pozbyl.
Někdejší liberální koncepce téměř absolutního výběru předmětu leasingu u jedné společnosti z valné části vzala za své. Velké leasingové společnosti v podstatě omezují výběr na s nimi spolupracujícími dodavateli. Je ovšem pravdou , že byť výběr u jedné společnosti může být omezen na několik málo dodavatelů , lze si zvolit jinou leasingovou společnost , která spolupracuje s jinými dodavateli. Zaplať panbů není zde doposud situace odpovídající onomu již historicky známému fordovskému sloganu : U nás si můžete vybrat auto v jakékoliv barvě , pakliže to bude barva černá " V převzetí předmětu leasingu by snad nemusely být žádná omezení až na to , že některé společnosti vyžadují přítomnost odborně zdatné osoby , popř. k zavazují příjemce , aby si takovou službu zabezpečil. Naopak označování předmětu leasingu nabude patrně na významu v souvislosti s možností zřízení zástavního práva k předmětu leasingu pro peněžní ústav financující leasingovou společnost . takováto praxe existovala již v minulosti , nicméně s ohledem nato , že zástava platně ve smyslu tehdejší právní úpravy nevznikla , došlo k jakési konverzi v oblasti zajištění závazků leasingové společnosti v tom smyslu , že byly zastavovány pohledávky z leasingových smluv. Je ovšem otázkou jak se bude oblast zajištění závazků leasingové společnosti vůči bankám dále vyvíjet.
V souvislosti se smlouvou leasingovou se většinou uzavírá i pojištění k předmětu leasingu , resp. stav může být takový , že havarijní pojištění je uzavíráno obligatorně ( příjemce nemá volbu) a to poskytovatelem , resp. též obligatorně , ale uzavírá je pouze příjemce , nebo je na vůli příjemce. zda příjemce uzavře pojistku sám , či ji uzavře poskytovatel. Situace , kdy poskytovatel vůbec pojištění nevyžaduje bude spíše výjimečná ( banky většinou pojištění předmětu leasingu vyžadují). Půjde tedy nejspíše o případy s nulovým pojistným rizikem ( např.leasing programového vybavení) , nebo leasing financovaný z vlastních zdrojů leasingové společnosti).
Poskytovatel též omezuje často užívání předmětu leasingu se zřetelem na subjekty .To značí , že s výjimkou příjemce , a jeho zaměstnanců je užívání dalšími osobami vázáno na souhlas poskytovatele. ( typické je omezení pro příjemce provozující taxislužbu , autoškolu apod.)
Rovněž změny předmětu užívání , byť by vedly ke zvýšení jeho kvality jsou vázány na podobný souhlas. V případě nedodržení této povinnosti je příjemce stíhán sankcí , která spočívá v tom , že hodnota přírůstku ( technického zhodnocení ) jde ku prospěchu poskytovatele, byť tento se na tomto přírůstku finančně nepodílel.
V případě leasingu aut je jisté omezení pokud jde o uložení technického průkazu. To bývá řešeno tak , že tento je uložen u poskytovatele, V případě technických prohlídek , či splnění jiných povinností , kdy je nutno technický průkaz předložit to znamená si jej vyzvednout u poskytovatele, a po uskutečnění příslušných úkonů jej opět vrátit, což může budit dojem zbytečných komplikací. či malé operativnosti. operativnosti.
Poskytovatel je rovněž oprávněn, je-li to smluveno provést úkony k ohledání předmětu leasingu , jeho identifikace , resp. zjištění souladu faktického stavu se stavem zachyceným v příslušných písemnostech ať již za účelem provedení fyzické inventury , či zjištění jak je nakládáno s majetkem poskytovatele
Bude asi zcela logické požadovat po příjemci šetrné a odborné zacházení s předmětem leasingu a nelze toto ani pokládat za omezení jeho užívacího práva . Takovouto "povinnost" by měl zřejmě z titulu záruky poskytované dodavatelem , pokud by ovšem nechtěl přijít o možnost zboží reklamovat. Příjemce se tedy v zásadě chová k věci jako by sám vlastníkem byl , byť se jím má v budoucnu teprve stát.
Může se též zdát jistým omezením , že někteří poskytovatelé vyžadují i provádění pozáručních oprav u jimi určeného subjektu . Je to snad odůvodněno tím , že předmět leasingu je stále v jejím vlastnictví a není vyloučeno , že do vlastnictví příjemce převeden nebude v důsledku porušení smluvních povinností. Takto stanovená povinnost potom lépe zaručuje , že o předmět leasingu bude náležitě pečováno , nebo v opačném případě zde bude signál vůči poskytovateli , že tomu tak není. Pokud by šlo o závazek příjemce v pozáruční době , domnívám se že u řady komodit by šlo o omezení nedůvodné , které by mohlo vést k zbytečně vyšším nákladům příjemce.
Běžně stanovená povinnost přístupu k předmětu leasingu , ať se nachází kdekoliv , bývá doprovázena často notifikační povinností příjemce ohlášení změny umístění ( např. i parkování vozidla) předmětu leasingu a omezení mobility předmětu leasingu na určité teritorium ( většinou jde o souvislost s teritoriálním rozsahem pojištění)
Nejzávažnějším omezením je ovšem to , které přímo resultuje z podstaty finančního pronájmu , jako takového tj. nemožnost zcizení předmětu leasingu po jistou pevně stanovenou dobu , po kterou finanční pronájem dle zákona o dani z příjmů má trvat ( zde pominu skutečnost , že u předmětů leasingu do hodnot 40.000,- Kč je lhostejné na jakou dobu byla smlouva sjednána ). Jde tedy o aspekt daňový , kterýžto výhodu , která je skrze finanční pronájem poskytována v podobě rychlejšího odpisování vykupuje minimální dobou trvání smlouvy , což ovšem v řadě případů se může ukázat pro příjemce nevýhodnou věcí. Vzhledem k tomu , že ani daňové právo nemůže výrazněji omezovat smluvní svobodu lze na věc posléze nahlížet tak . že délka trvání smlouvy sice dodržena být nemusí , ale za cenu jistého finančního dopadu.
Omezení užívacích práv nájemců ať již jest z objektivního hlediska spravedlivé či méně spravedlivé nelze ovšem redukovat pouze na výše uvedené případy
Existuje celá řada omezení , které jsou přímými důsledky porušení různých závazků příjemce leasingu a mají tedy spíše sankční povahu . O některých z nich bude podána informace v některém z dalších příspěvků.