Restrukturalizace podnikatelských subjektů

Právní předpisy umožňují podnikatelům využít různé metody pro restrukturalizaci činnosti. V praxi se však některé postupy osvědčují více, zatímco jiné jsou používány pouze zřídka. Mezi tyto metody patří především:

přeměny podle obchodního zákoníku, kterými jsou:

1. fúze,
2. převod jmění na společníka,
3. rozdělení,
4. změna právní formy,

a dále dispozice s podnikem, ke kterým se řadí:

5. prodej podniku,
6. vklad podniku do základního kapitálu jiného subjektu, a
7. nájem podniku.

Vedle toho si lze představit i mnohá speciální ujednání uzavřená formou nepojmenovaných smluv, která právní předpisy výslovně neupravují.

Při výběru nejvhodnější metody je nutné vycházet především z cílů, které podnikatelé restrukturalizací sledují, a prověřit jednotlivé alternativy z hlediska obchodního, finančního, právního, daňového a účetního. Rovněž je nutné zajistit soulad zamýšlené restrukturalizace s předpisy na ochranu hospodářské soutěže. V případech vymezených zákonem je nutné nejprve získat souhlas Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže k určitému restrukturalizačnímu kroku. Nezanedbatelnou roli při konečném rozhodnutí hraje i výše odhadovaných nákladů spojených s jednotlivými alternativami.

Před konečným rozhodnutím o výběru konkrétní alternativy je tedy nezbytné provést podrobnou kalkulaci k jednotlivým alternativám na základě účetních závěrek a finančních výkazů zúčastněných společností. Závěry z této kalkulace mohou být odlišné od analýzy obecného charakteru například právě v návaznosti na konkrétní údaje vycházející z finančních výsledků společností, zejména ze stavu opravných položek k úplatně nabytému majetku a ostatních opravných položek, rezerv, hodnoty hmotného, nehmotného a drobného majetku, stavu závazků a pohledávek, jakož i ostatních skutečností, které ovlivňují hospodaření a finanční výsledek společnosti.

1. Fúze

Podle obchodního zákoníku je možné provádět fúzi sloučením nebo splynutím.

Při sloučení dochází k přechodu veškerého majetku a závazků zanikající společnosti A na jinou, již existující společnost B, která je jejím právním nástupcem. Společnost A přestává existovat jako subjekt práva dnem, kdy je sloučení zapsáno do obchodního rejstříku.

Při splynutí přechází majetek a závazky zanikajících společností A, B na novou společnost C, která vzniká v procesu přeměny ke dni zápisu splynutí do obchodního rejstříku. K témuž dni přestávají z právního hlediska existovat společnosti A a B.

Rozhodnutí, proč upřednostnit v určité situaci sloučení před splynutím, může spočívat právě v oblasti daně z příjmů. Zákon o daních z příjmů totiž stanoví, že daňová ztráta vyměřená u zanikající společnosti nepřechází na jejího právního nástupce. Naproti tomu zákon o správě daní a poplatků stanoví, že daňová povinnost na právního nástupce přechází bez omezení.

Jestliže tedy v dané situaci má například společnost A daňovou ztrátu, kterou by bylo možné uplatnit k odpočtu v následujících letech, bylo by možné tento odpočet uplatnit jenom za předpokladu, že společnost A v rámci fúze nezanikne. To znamená, že by bylo výhodnější zvolit sloučení s tím, že společnost A bude právním nástupcem společnosti B, která zanikne.

Oproti stavu do konce roku 2000 obchodní zákoník dnes umožňuje v omezené míře fúze společností s různou právní formou, konkrétně fúzi veřejné obchodní společnosti s komanditní společností a společnosti s ručením omezeným s akciovou společností.

2. Převod jmění na společníka

Převod jmění na společníka je novou metodou, kterou umožnila novela obchodního zákoníku účinná od 1. 1. 2001. V zásadě lze tuto metodu uplatnit pro spojení mateřské a dceřiné společnosti s tím, že dceřiná společnost zaniká bez likvidace a mateřská společnost je jejím právním nástupcem. Minoritní společníci (akcionáři) dceřiné společnosti již neobdrží podíl na nástupnické společnosti, ale jako protihodnotu za své účasti v zaniklé společnosti obdrží od právního nástupce přiměřené vypořádání. Dceřiná společnost přestává existovat ke dni zápisu převodu jmění do obchodního rejstříku.

Převod jmění na společníka je u společnosti s ručením omezeným podmíněn tím, že mateřská společnost musí držet nejméně 90% podíl na zanikající společnosti.

Je-li dceřinou společností akciová společnost, musí v ní mateřská společnost vlastnit více než 95% podíl na základním kapitálu. U akciové společnosti je navíc postup komplikován ustanovením, podle kterého hlavní akcionář (mateřská společnost) nehlasuje na valné hromadě, jež schvaluje převod jmění na společníka. O schválení tak mohou rozhodnout pouze minoritní akcionáři. Jedná se o nesystémovou úpravu, která byla do obchodního zákoníku vnesena tzv. technickou novelou účinnou od 31. 12. 2001. Tato úprava se faktický příčí účelu institutu převodu jmění na společníka, čemuž nasvědčují jak rozbory předních právních odborníků, tak i srovnání s právními řády jiných zemí, které tento institut upravují. V žádné zahraniční úpravě není totiž stanoven pro hlavního akcionáře zákaz hlasování o převodu jmění. V současné době se podle dostupných informací připravuje novela obchodního zákoníku, která by měla tento nedostatek odstranit.

Z hlediska přenosu daňové ztráty je tento institut obdobný jako sloučení. To znamená, že daňová ztráta zanikající dceřiné společnosti nemůže být převedena na mateřskou - nástupnickou společnost. Jestliže by daňovou ztrátu vykázala naopak mateřská společnost, na kterou se převádí jmění zanikající společnosti, je možné odpočet této ztráty uplatnit i po převodu jmění, neboť mateřská společnost existuje jako právní subjekt bez přerušení.

Specifickou daňovou otázkou, která se vyskytuje v souvislosti s převodem jmění na společníka, je zdanění přiměřeného vyrovnání poskytovaného minoritním společníkům. Na tuto otázku nelze poskytnout jednoznačnou odpověď, neboť daňové předpisy tuto složitou problematiku výslovně neupravují. Mezi odbornou veřejností se vyskytuje více názorů na to, jakým způsobem by přiměřené vyrovnání mělo být zdaněno. Zdanění závisí na mnoha faktorech, především na postavení minoritního společníka (fyzická osoba, právnická osoba) a na tom, zda je účetní jednotkou, případně v jaké účetní soustavě vede své účetnictví. Principielně by mělo platit, že přiměřené vyrovnání slouží jako náhrada za zaniklou účast ve společnosti, jejíž jmění je převedeno na hlavního společníka (akcionáře). V takovém případě by obecně vzato neměl vznikat příjem ke zdanění, neboť přiměřené vyrovnání pouze slouží jako kompenzace za zaniklou účast v dceřiné společnosti. V každém konkrétním případě je však nutné ověřit, zda na straně minoritního společníka nevznikl zdanitelný příjem, a to na základě srovnání přiměřeného vyrovnání s nabývací cenou účasti ve společnosti pro účely daně z příjmů. Pro dosažení uspokojivého řešení v této oblasti však bude nutné tuto problematiku hlouběji analyzovat a prodiskutovat v rámci odborné veřejnosti a s představiteli ministerstva financí.

3. Rozdělení

Při procesu rozdělení dochází k zániku společnosti A bez likvidace s tím, že veškerý její majetek a závazky jsou převedeny na dvě nebo více nástupnických společností B, C... Právním nástupcem může být nově založená společnost nebo již existující společnost (rozdělení sloučením, neboť stanovená část majetku a závazků zanikající společnosti přejde na existující společnost obdobně jako při sloučení). Dále je možná kombinace obou těchto forem - část majetku a závazků zanikající společnosti přejde na nově vzniklou společnost a zbytek převezme již existující společnost.

Nevyužitá daňová ztráta zanikající společnosti nepřechází na její právní nástupce.

Rozdělení je z právního hlediska účinné ke dni jeho zápisu do obchodního rejstříku, kdy rozdělená společnost přestává existovat jako samostatný právní subjekt.