Cenová úroveň výdajů domácností na konečnou spotřebu za rok 1999

V rámci Evropského srovnávacího programu za rok 1999 prováděného ve spolupráci Statistického úřadu Evropských společenství (Eurostatu) a OECD byly za účelem reálného srovnání objemu hrubého domácího produktu a výdajů na jeho užití propočteny parity kupní síly jednotlivých měn. Jak dokládá tabulka, jde především o srovnání cenové úrovně těch produktů, které si pořizují domácnosti na konečnou spotřebu samy, tj. nejsou jim poskytovány formou neplacených výrobků a služeb vládními institucemi ani neziskovými institucemi.

Levněji než u nás bylo například na   Slovensku, kde byly ceny produktů hrazených domácnostmi pro jejich konečnou spotřebu v průměru  o 16 % nižší. Výrazně levnější tam byly  především léčebné služby - v průměru o 55 %, spoje o 43 %, nájemné o 16 %, energie a paliva o 49 %. Naopak dražší byly například léčebné produkty a přístroje o 11 %, z potravin chléb a obiloviny o 3 %, mléko, sýry a vejce o 4 % a maso o 6 %.

Dráže než u nás bylo ve všech ostatních sousedních zemích. V Maďarsku byly ceny v průměru o 7 % a v Polsku o 16 % vyšší. V obou zemích byly o něco dražší produkty pořizované z prostředků domácností pro jejich konečnou spotřebu, zatímco v případě zemí Evropské unie tomu bylo naopak.

V SRN byly průměrné ceny pro domácnosti vyšší o 143 % v Rakousku o 137 %  a za úhrn všech 15 členských zemí EU  o 134 %. Za žádnou skupinu produktů se u těchto zemí nenašel případ, že by byly průměrné ceny nižší než u nás. Podstatně vyšší byly především výdaje za bydlení, na vzdělání, za nakupované dopravní služby a za léčebné služby.

Za celkové výdaje na hrubý domácí produkt byla cenová úroveň v souhrnu 15 zemí EU dvaapůlkrát vyšší než v České republice, což znamená, že naše cenová hladina dosahovala jen 40 % úrovně EU. Jestliže průměrný směnný kurz za rok 1999 podle údajů ze srovnání dosahoval  36,89 Kč za 1 euro, znamená to, že v průměru naši občané mohli za 1 euro  pořídit v zemích EU produkty, jejichž cena u nás dosáhla jen 14,75 Kč. Pro cizince to naopak znamenalo, že za jednotku své měny mohli u nás pořídit produkty, které při ocenění průměrnými cenami zemí EU představovaly dvaapůlkrát vyšší obnos, než byl směnný kurz (v průměru za celý hrubý domácí produkt) nebo 2,34 krát více, pokud by šlo o výdaje  domácností na konečnou spotřebu. Je třeba připomenout, že některé skupiny obzvlášť levných produktů nejsou turisty u nás spotřebovávány. Protože zde nebydlí, nepoužívají služby pro bydlení, obvykle nevyužívají poměrně levných léčebných služeb či zvýhodněných tarifů osobní dopravy a podobně.

Více naleznete na www.czso.cz