Chování záložen je schizofrenní. Na jedné straně nabízejí svým členům vysoké úroky u vkladů. Současně hlavním zdrojem výnosů jsou opět členové družstva - tedy ti, kteří si peníze vypůjčili.
Svým zaměřením připomínají úvěrní a spořitelní družstva retailové banky, které se orientují především na přijímání vkladů a poskytování úvěrů středně velkým a menším firmám. Zásadní rozdíl je v tom, že služby poskytují jen svým členům.
Za předpokladu dodržování litery i ducha zákona, jsou výnosy záložny principiálně omezeny.
Družstva podle zákona mohou poskytnu úvěry v objemu rovném maximálně 65% vkladů shromážděných od střadatelů. Zbývajících 35% vkladů taji již nemůže být zhodnocováno prostřednictvím úroků
plynoucích družstvu z úvěrů poskytnutých vlastním členům. Těchto 35% navíc podléhá ještě dalším omezením. Zákon požaduje, aby družstvo udržovalo likvidní prostředky ve výši nejméně 15% souhrnu všech vkladů. Do fondu pojištění vkladů přispívá družstvo 0,3% z objemu vkladů členů. Družstvo může investovat jen do státních dluhopisů, komunálních obligací a hypotečních zástavních listů.Protože lze v praxi opravdu často vidět, že družstva požadují podstatně vyšší úroky z poskytnutých úvěrů, než by odpovídalo výpočtu
, mohly by být opravdu hlavním zdrojem výnosů družstva. Vyšší úroky požadované v praxi lez do určité míry ospravedlnit nutností dosáhnout alespoň minimální marže, která by umožnila vytváření rezerv a zajistila financování provozu, reklamy, vydávání tiskovin a dalších položek.Je na místě se ptát, zda družstva nepřehánějí v zájmu tržního úspěchu výši nabízených sazeb z vkladů, protože tím se evidentně nutí do vysokých sazeb na poskytnuté úvěry a rovněž tak zvyšují riziko nesplácení.
Je samozřejmě možné, že družstva mohou dotovat úroky z vkladů prostřednictvím výnosnějších operací s cenami papíry nebo třeba díky aktivitám dceřiných společností. Tím by se ale opět zvyšovalo riziko, které na sebe družstva přijímají.Zdroj: Hospodářské noviny 17.8.1999 (zkráceno)