Některé družstevní záložny, aby byly schopny zajistit slibované nadprůměrné hodnocení, investují svěřené prostředky prostřednictvím dceřiných společností. Ty však již nepodléhají přísným opatřením zákona o spořitelních a úvěrních družstvech, takže zmiňované peníze mohou umístit prakticky kdekoliv, aniž by musely dbát nějakých pravidel obezřetného investování. Vklady členů jsou tak často vystaveny nepřijatelně vysokému riziku.
Na první pohled jde o velmi úspěšné nakládání s majetkem členů družstva, které plně ospravedlňují úročení vkladů blížící se i dvaceti procentům. Již při bližším zkoumání se však celá tato záležitost ukazuje jako velmi problematick
á.Vady má i poskytnutý úvěr. Půjčit peníze pouze jednomu subjektu totiž hrubě porušuje základní pravidlo investování, které říká, že riziko by se mělo rozkládat. V tomto případě se 1. Pražská dceřiná společnost a potažmo i záložna stávají závislými na prosperování jedné firmy. Na tom nic nemění ani údajné vysoké záruky, které výrazně přesahují hodnotu poskytnutého úvěru. Na "nepřenosný" znalecký posudek již v minulosti u nás doplatila řada bank.
Některé kampeličky lákají střadatele na velmi nadprůměrné úrokové sazby z přijatých vkladů oproti bankovním domům. Na druhou stranu však již neupozorňuji, že kromě vyššího zhodnocení přináší i nadprůměrná rizika. Tuto skutečnost by si proto měl každý investor dobře uvědomit, než se rozhodne, kam se svými úsporami.
Zdroj: Hospodářské noviny 18.8.1999