Z těchto údajů vyplyne zadání pro projektanta, který však vedle stanovených nezbytných technických parametrů bude respektovat i další požadavky. Například to, jaká krytina se hodí do daného prostředí a samozřejmě také přání a vkus samotného stavebníka. V případě rekonstrukce střechy se většinou starý materiál nahrazuje stejným druhem, ovšem novějšího data.
Za krytiny lehké bývají obecně považovány střešní plechové šablony různého druhu, bonské šindele i tradiční dřevěné šindele a vláknocementové šablony. Ve všech těchto případech platí, že z materiálů tohoto typu lze bez obav vybírat při rekonstrukcích, aniž bychom tonuli v obavách nad stavem krovu.
Mezi krytiny těžké řadíme betonové a pálené střešní tašky, přírodní břidlici a například i takzvané zelené střechy. Těžké krytiny pochopitelně kladou zvýšené nároky na kvalitu střešní vazby.
Konstrukci pod krytinou tvoří buď bednění z prken či vodoodpudivé překližky, případně z desek OSB, nebo bývají na konstrukci krovu přibity latě, na něž se zavěšuje samotná krytina.