Dřevěná okna - tradice s novou tváří (1. díl)

Dávno již tomu, co se otvory ve stavebních konstrukcích zakrývaly pergamenem či látkou. Historie oken sahá až do dob bronzových, kdy se objevují u kolových staveb na Krétě a v jižní Itálii. U nás jsme si samozřejmě na okno museli počkat "o trochu déle". První okna lidových domů byla malá, čtvercová, postupně se zvětšovala a získávala podobu na výšku postaveného obdélníku. Sklo v oknech se začalo používat  teprve v 16. století. Do té doby byly do otvorů zasazovány jen rámy, většinou dřevěné, s poloprůsvitnou blánou, nebo pergamenem. Blány a pergameny časem vystřídala kvalitnější skleněná výplň, dřevo jako materiál pro výrobu rámu se využívá dodnes - jen ve zcela jiném provedení. Když se ve 20. století objevil plastový profil, běžný dřevěný masivní rám mu mohl jen těžko konkurovat. Přišel ke slovu dřevěný lepený profil, který se tolik nedeformoval pod rozmarným vlivem počasí. Dřevu tak ubyla jedna z položek na soupisu negativních argumentů.
Současnost zná v drtivé většině jen takzvaná dřevěná eurookna, která mohou statečně konkurovat oknům plastových, někdy je dokonce svými vlastnostmi dokáží i předčit. Eurookno vyniká zejména stálostí tvaru rámu a výborně izoluje. Je si však třeba vybrat zkušeného výrobce, který má za sebou alespoň několik úspěšných let praxe a je schopen předložit osvědčení a certifikáty státní zkušebny. Vždy je dobré seznámit se i se samotnou výrobou okna a hlavně s kvalitou a druhem dřeva, se kterým výrobce pracuje. Při výrobě by nemělo docházet k podélnému napojování lamel, jinak může mít dřevo proměnlivé vlastnosti. Samozřejmě bychom si měli zjistit i to, jak je dřevěná konstrukce od výrobce povrchově upravena. Pro obvyklou úpravu se používají ekologicky nezávadné, vodou ředitelné akrylátové laky.
Stejnou pozornost je dobré věnovat i použitému sklu a jeho dostatečnému tepelnému odporu, tedy neopomenutelné hodnotě k. Svou roli hraje stejně jako u plastového okna i kvalita těsnění a kování. Nepřehlédnutelná je také míra poskytovaného servisu a doba záruky. Například pětiletá záruka na barvu a lak od výrobce dřevěného eurookna je podezřelá, neboť výrobci barev dokáží ručit  maximálně tři roky.
Při samotném výběru barvy dřevěného okna bychom se měli řídit základním pravidlem, že tmavý okenní rám okno opticky rozšiřuje a zvyšuje, světlejší vytváří naopak dojem zúžení a zmenšení.  Musíme si také uvědomit, že čím tmavší bude odstín barvy, tím větší musíme očekávat příjem energie. Proto pro okna vystavená přímému účinku počasí a intenzivnímu slunečnímu záření je vhodné použít dřevo co nejsvětlejší se světlým nátěrem. Povrch totiž při silném tepelném zatížení rychle vysychá, šedne a praská a vlhkost pak může pronikat do dřeva a způsobovat škody. V případě pryskyřičného dřeva, například borovice, způsobuje teplo navíc zvýšené vylučování pryskyřice.
Větší pozornost musíme věnovat pravidelné údržbě. Jde o jeden z nejsilnějších argumentů používaných proti dřevěným oknům. Dřevo je při výrobě opatřeno krycími nátěry a pigmentovými lazurami, které se do dřeva nevsakují, pouze odpuzují vodu a UV paprsky z jeho povrchu. Pokud zajistíme pravidelnou kontrolu a obnovu úpravy povrchu, zůstanou dřevěná okna z optického i funkčního hlediska po řadu let bez závad. Trvanlivost dobře ošetřovaného dřevěného rámu se pohybuje od padesáti do sta let, o čemž se můžeme sami přesvědčit  třeba na Šumavě, kde dodnes hrdě stojí mnohá obydlí s dřevěnými okny ze začátku minulého století.

Připraveno ve spolupráci s časopisem