Zdivo, které plave: Pórobeton (1.díl)

…zatímco za prvým slůvkem se skrývá jeden z obchodních názvů pálených keramických tvarovek (představili jsme je na tomto místě v minulém čísle časopisu), druhé je obecným pojmenováním pro materiál sice rovněž s porézní strukturou a výbornými tepelně izolačními schopnostmi, ale materiál nepálený a s jinými vstupními surovinami. Ty spolu s vodou představují v tomto případě písek, vápno a cement.

Přesto mají oba zmíněné stavební systémy leccos společného. Také u značkového pórobetonu je to především ucelený výrobní program, dokonce ještě mnohem širší a variabilnější než u výrobků z pálené hlíny. Vedle základní řady tvárnic v různých pevnostních třídách a jejich půlených formátů jej tvoří i velkoformátové modulové bloky, příčkovky, nosné i nenosné překlady včetně obloukových, U-profily (jsou vlastně skrytým bedněním pro stěnové a pozední věnce), stopní dílce, trámce a vložky, komínové tvárnice, střešní desky, samozřejmě zdicí a výplňové malty (v tomto případě spíše lepicí tmely), různé druhy vnitřních i vnějších omítek a řada montážních a doplňkových prvků, jako jsou například rohové, sokolové či spárové dilatační profily. Součástí systému je také nezbytné nářadí: od speciální zednické lžíce přes vrtáky do zdiva až po ruční vidiovou či elektrickou pásovou pilu.
Dalším hlavním společným znakem je suchý spoj svislých spár na známém principu pero + drážka a nejen z toho vyplývající vysoká efektivnost práce - kompletní hrubou stavbu tak lze s využitím pestré škály prefabrikovaných dílců dovést pod střechu v řádu nikoliv měsíců, ale týdnů. Tenké příčkovky v kombinaci s minerální vlnou lze navíc využít i k dodatečnému zateplení starších staveb.
Měřeno tepelně izolačními vlastnostmi je na tom pórobeton velice dobře. Vezmeme-li v úvahu doporučovanou hodnotu tepelného odporu R = 3 m2KW-1, pak ji v závislosti na zvolené pevnostní třídě může splňovat již zdivo tloušťky 365 mm, což je v porovnání i s těmi nejmasivnějšími cihelnými bloky nejen příznivější, ale současně to znamená i výhodu potenciálně větší podlahové plochy, jejíž části se vždy právě ve prospěch zdiva musíme zříci. Pro názornost: u běžného přízemního rodinného domu s vnějším půdorysem dejme tomu 10 x 8 m to oproti 440 mm silným zdem s cihelných bloků představuje dva a půl metru užitné plochy navíc.
Nespornou předností pórobetonu je jeho nízká objemová hmotnost (od 400 do 700 kg/m3 podle pevnostní třídy). Díky ní je pórobetonová tvárnice asi jediným zdicím prvkem, který dokáže na vodě plavat. To však pro stavebníka nebude tak užitečná informace jako spíše fakt, že mu to výrazně usnadňuje manipulaci s materiálem a přispívá k urychlení celého procesu výstavby.
Na druhé straně je ovšem třeba brát v úvahu, že objemová hmotnost, pevnost v tlaku, tepelný odpor a difúzní odpor jsou vzájemně se ovlivňující veličiny. Zásada, že čím kompaktnější a těžší materiál, tím horší prodyšnost a tepelně izolační účinek, v tomto případě znamená, že s vyšší pevnostní třídou pórobetonové tvárnice narůstá i její objemová hmotnost, takže současně klesá hodnota tepelného odporu a naopak stoupá stejně nežádoucně faktor difúzního odporu. Volba tloušťky obvodového zdiva a jeho pevnosti ve vztahu k požadovanému stupni tepelné izolace a statice objektu proto vždy představuje určitý kompromis a je úkolem, s nímž si musí umět poradit projektant.
Ve srovnání s pálenými zdicími materiály se dílčí nevýhodou pórobetonu může zdát vyšší cena značkových výrobků. Částečně ji však kompenzují nižší náklady na finální úpravu vnějšího zdiva. Naprosto rovný a hladký povrch pórobetonových tvárnic umožňuje rovnou nanášet stěrkovou omítku, aniž by tomu musely nutně předcházet hrubé omítky vyrovnávací.

Připraveno ve spolupráci s časopisem