Koupelna: Prostorem a dimenzemi nešetřeme (2.díl)

Těžištěm úspěšného návrhu koupelny je funkční a harmonické uspořádání jednotlivých zařizovacích předmětů. Velikost a počet koupelen v rodinném domku by měly být úměrné k velikosti a počtu ostatních místností. V patře jsou pro tři ložnice postačující dvě koupelny, z nichž jedna může ideálně navazovat na ložnici rodičů a může být přístupná šatnou.

Malá "spodní" koupelna v rodinném domku bývá obvykle vybavena sprchou, WC a umývadlem. Půdorysný rozměr této koupelny je minimálně 170/170 cm. Ve spodním podlaží bývá koupelnou vybaven apartmán pro hosty nebo garsoniéra. Tato koupelna může být přístupná buď pouze z pokoje hostů, jako druhá na patře, nebo je průchozí, přístupná také ze vstupních prostor.

Pokud to rozpočet dovoluje, je možné vlastní malou koupelnou doplnit každou ložnici. Toto uspořádání oceníme v okamžiku, kdy děti začnou dospívat a v jediné společné koupelně se střídavě zamykat. Každé řešení však odpovídá určitému životnímu stylu a názoru na život a společné soužití. Můžeme své děti chtít naučit řešit konflikty kompromisem - pak jim pořiďme koupelnu jedinou. Kdoví, zdali se jim ve vlastních životech podaří zajistit každému členu rodiny vlastní koupelnu... Pokud se rozhodneme jim luxus a soukromí vlastní koupelny dopřát, měli bychom si uvědomit nevyhnutelné následky nutného úklidu tří koupelen místo jedné. To lze řešit i tak, že si každé dítko uklízí svou koupelnu podle svých potřeb a měřítek. A pokud jsme natolik velkorysí, že z nich břímě pravidelného úklidu sejmeme najmutím hospodyně, která se hravě postará o náš dům s pěti koupelnami a deseti pokoji, neměli bychom v návrhu projektu zapomenout na pokojík pro služku, samozřejmě s vlastní (!) koupelnou.

Připraveno ve spolupráci s časopisem