Vznik gigantických bankovních domů a vzájemné propojování finančních institucí všeho druhu, jež zažívá svět v posledních letech, vyvolává mezi politiky a ekonomy vážné otázky. Nebudou novodobí finanční dinosauři časem mocnější než vlády jednotlivých zemí? Nemohou tyto kolosy ovládající majetky v hodnotě bilionů dolarů ohrozit stabilitu světového finančního systému? Toto nebezpečí tu opravdu je.
Finanční obři už dnes polykají jeden menší peněžní ústav za druhým, čímž radikálně mění poměry na trhu. Jejich velikost a síla jim umožňuje stlačit náklady na minimum. Díky tomu mohou klientům nabídnout své služby v takovém rozsahu a za takové ceny, o nichž si jejich menší kolegové mohou jenom nechat zdát. Z trh
u tak mizí pestrost konkurence a nahrazuje ji unylá konkurence mezi fúzovanými obry.Před likvidací konkurence varuje i Thomas M. Hoenig, prezident Federal Reserve Bank of Kansas City, jedné z poboček americké centrální banky. Ve své pražské přednášce, kterou pronesl v březnu letošního roku, Hoenig apeloval na státní instituce, aby při schvalování fúzí více dbaly na udržení konkurenčního prostředí na finančních trzích. "Hlavní ovšem je udržet efektivnost finančního systému, který mohou fúze ohrozit. Měli b
ychom tedy povolovat jen ty fúze, které tuto účinnost udrží na přijatelné úrovni," doplnil.Ještě větší nebezpečí vidí americký bankéř v případných problémech finančních obrů. Ti by totiž vzhledem k obrovskému množství peněz, které ovládají, mohli ohrozit stabilitu celého finančního systému. Jde o tzv. problém "too big to fail"; jinými slovy: tyto instituce jsou příliš velké na to, aby mohly zkrachovat. "Vytvářejí totiž rozhodující část platebního systému jednotlivých zemí a jejich pád by měl vážné důsledk
y na hospodářství celých regionů," vysvětluje. Riziko je o to větší, že samy finanční instituce jsou si svého výjimečného postavení dobře vědomy a mohou ho kdykoliv zneužít. Nemusí se bát jít do riskantních operací, protože mají jistotu, že je stát nebo mezinárodní instituce vždycky zachrání. "Vzniká tak problém morálního hazardu," upozorňuje Hoenig. Jak ovšem ukazuje asi dva roky starý pád jednoho z těchto obrů kvůli špatným obchodům jediného člověka, ani tyto instituce nebudou špatných rozhodnutí a pádů ušetřeny.Jak ale všem těmto problémům předejít? Hoenig nabízí recept: bleskurychle zdokonalit regulační opatření a příslušné zákony. Jinak nenasytní finanční dinosauři velmi rychle přerostou světu přes hlavu.
Vznik gigantických bankovních domů a vzájemné propojování finančních institucí všeho druhu, jež zažívá svět v posledních letech, vyvolává mezi politiky a ekonomy vážné otázky. Nebudou novodobí finanční dinosauři časem mocnější než vlády jednotlivých zemí? Nemohou tyto kolosy ovládající majetky v hodnotě bilionů dolarů ohrozit stabilitu světového finančního systému? Toto nebezpečí tu opravdu je.
Finanční obři už dnes polykají jeden menší peněžní ústav za druhým, čímž radikálně mění poměry na trhu. Jejich velikost a síla jim umožňuje stlačit náklady na minimum. Díky tomu mohou klientům nabídnout své služby v takovém rozsahu a za takové ceny, o nichž si jejich menší kolegové mohou jenom nechat zdát. Z trhu tak mizí pestrost konkurenc
e a nahrazuje ji unylá konkurence mezi fúzovanými obry.Před likvidací konkurence varuje i Thomas M. Hoenig, prezident Federal Reserve Bank of Kansas City, jedné z poboček americké centrální banky. Ve své pražské přednášce, kterou pronesl v březnu letošního roku, Hoenig apeloval na státní instituce, aby při schvalování fúzí více dbaly na udržení konkurenčního prostředí na finančních trzích. "Hlavní ovšem je udržet efektivnost finančního systému, který mohou fúze ohrozit. Měli bychom tedy povolovat jen ty f
úze, které tuto účinnost udrží na přijatelné úrovni," doplnil.Ještě větší nebezpečí vidí americký bankéř v případných problémech finančních obrů. Ti by totiž vzhledem k obrovskému množství peněz, které ovládají, mohli ohrozit stabilitu celého finančního systému. Jde o tzv. problém "too big to fail"; jinými slovy: tyto instituce jsou příliš velké na to, aby mohly zkrachovat. "Vytvářejí totiž rozhodující část platebního systému jednotlivých zemí a jejich pád by měl vážné důsledky na hospodářství celých regi
onů," vysvětluje. Riziko je o to větší, že samy finanční instituce jsou si svého výjimečného postavení dobře vědomy a mohou ho kdykoliv zneužít. Nemusí se bát jít do riskantních operací, protože mají jistotu, že je stát nebo mezinárodní instituce vždycky zachrání. "Vzniká tak problém morálního hazardu," upozorňuje Hoenig. Jak ovšem ukazuje asi dva roky starý pád jednoho z těchto obrů kvůli špatným obchodům jediného člověka, ani tyto instituce nebudou špatných rozhodnutí a pádů ušetřeny.Jak ale všem těmto problémům předejít? Hoenig nabízí recept: bleskurychle zdokonalit regulační opatření a příslušné zákony. Jinak nenasytní finanční dinosauři velmi rychle přerostou světu přes hlavu.
Zdroj: Banky 14. 11. 1999