Dějepis, který bude děti bavit

Praha, 8. března 2011 – Vydavatelství Fragment přináší na pulty knihkupců první knihu z nové české série pro mládež – Dobrodružné výpravy do minulosti. Posláním celé série je seznámit děti a mládež zábavnou formou s historií. Knížky jsou jen lehce dotknuté fantastikou, jinak se celý děj odehrává v historických reáliích.
Hlavní hrdinka, dívka Bára, se s rodiči přestěhuje z bytu v paneláku do velkého domu se zahradou. Nemá z toho radost, protože to znamená změnit školu a přijít o staré kamarády. Na půdě domu se však setkává s tajemnou kočkou Barčou a objevuje kouzelný atlas, jehož pomocí se může dostat kamkoliv do minulosti. První delší dobrodružství zažívá ve středověku na královském hradě v Paříži.
Autorkou je Veronika Válková, která pracuje jako učitelka dějepisu a latiny, takže pro psaní knížek s historickou tématikou je osobou nejpovolanější. V českém světě sci-fi a fantasy je známa spíše pod pseudonymem Adam Andres, pod nímž publikovala příběhy z cyklu Wetemaa.
Při psaní se Veronika Válková vrací do svých dětských let. „Je to zajímavé, ale vůbec si nemohu vzpomenout, jak první Bářin příběh (a není to ten, který teď vychází) vznikl. Určitě to bylo před rokem 2002. Jen si pamatuji, jak mne to pohltilo, a psala jsem a psala – a najednou byla kniha hotová. Prostě jsem popustila uzdu svým dávným dětským fantaziím. Jako holčička jsem si opravdu často představovala, že zažívám dobrodružství někde v minulosti, podle toho, jaký historický román jsem zrovna četla nebo jaký historický film právě běžel v televizi. Přenesla jsem se do té doby a žila jsem si tam vlastní příběhy. Psaním příběhů o Báře vlastně nedělám vůbec nic jiného, než co jsem dělala jako deseti- nebo dvanáctiletá. Toulám se po minulosti a dělám si tam trochu, co chci.“
Dokladem toho, že autorka má velmi bohatou fantazii. Příběhy se jí, dle jejích slov, rodí v hlavě samy. „Bývaly doby, kdy jsem si je třeba vymýšlela před spaním, teď je to spíš tak, že sednu k počítači celá zvědavá, co se ,tam‘ zase bude dít. Prostě mi v hlavě běží film a já jeho děj přepisuji. Někdy je pro některou mou postavu inspirací živá osoba, ale to je výjimečné (v příbězích o Báře zatím nikdo takový není). Skutečná je v knize jen kočka Barča, která je psaná podle skutečné kočičky stejného jména. Ta se bohužel vydání knihy nedožila, umřela před čtyřmi roky jako dvanáctiletá. K psaní si pouštím hudbu, nejraději soundtracky z některých filmů – k Báře a Karlovi to byla hudba z Jak vycvičit draka (vyšlo i knižně pod stejným názvem v Nakladatelství Fragment).“
Na další díl z této edice, Pozdvižení v Pompejích, se mohou čtenáři těšit již na podzim.