Návrh legislativních změn, který připravilo Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR (MPSV), má zajistit objektivnější a spravedlivější posuzování zdravotního stavu pacienta a vyloučit činnosti posuzované duplicitně. Změny v posuzování umožní novela zákona o sociálních službách a návrh zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením. Obě předlohy jsou součástí sociální reformy, která má přispět k zefektivnění práce orgánů státní správy, snížení administrativní zátěže pro uživatele služeb, lepšímu zacílení, adresnosti a účelnosti sociálních dávek. Většina změn má začít platit od ledna příštího roku.
Při posuzování stupně závislosti hodnotí posudkoví lékaři funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost pacienta zvládat zákonem vymezené úkony. Dosud se v rámci jednotlivých 36 úkonů hodnotilo celkem 129 činností. „Současný zavedený přístup, založený na rozsáhlém věcném a bodovém hodnocení schopností posuzované osoby, je značně svazující a až rigidní. Vede k roztříštěnosti a neumožňuje v dostatečném rozsahu posouzení potřeb člověka,“ říká ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek. Na nepřehledný a nespravedlivý systém si stěžují i pacienti. Nový posudek navíc bude mít i další využití, nebude tedy docházet k tomu, aby byl jeden pacient posuzován pro různé dávky dvakrát i třikrát.
Nově budou posudkoví lékaři popisovat v rámci 10 ucelených a věcně souvisejících oblastí každodenního života, jak pacient zvládá základní životní potřeby. Principem nového posudkového řešení je zpřehlednění dosavadního systému posuzování stupně závislosti. Vlastní posudkový proces spojený s posuzováním stupně závislosti slučuje stávající úkony péče o vlastní osobu a úkony soběstačnosti do deseti vyšších celků. Jedná se o základní životní potřeby jimiž jsou mobilita, orientace, komunikace, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost.
Navrhované řešení posuzování zdravotního stavu pro účely mimořádných výhod pro občany s těžkým zdravotním postižením a pro účely některých příspěvků sociální péče vychází z mezinárodního modelu (Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disabilit a zdraví), jejíž aplikace je v ČR od roku 2010 závazná. Dosavadní metodika hodnocení vycházela z pojetí, jež vzniklo před dvaceti lety. Mezinárodní klasifikaci nerespektovala vůbec nebo jen velmi minimálně. „Posuzování zdravotního stavu, tak jak je modelováno v předkládaných návrzích zákonů, je inspirováno evropským vzorem, který je použit ve většině členských států EU,“ uvedl předseda Asociace zdravotně handicapovaných a poradce ministra práce a sociálních věcí Jaroslav Dembinný.
Přínos předkládaného řešení:
- zjednodušuje posudkový proces při zachování hodnocení rozhodných skutečností významných pro sociální začlenění, odpadají duplicitně hodnocené úkony
- respektuje mezinárodní model posuzování dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu
- zvyšuje objektivitu přístupu, která je vyšší při hodnocení 10 skutečností místo 36
- posiluje individuální a celostní přístupy k posuzovaným osobám
- snižuje administrativní zátěž posuzovaných osob
- umožňuje víceúčelové využití posudku
- zajišťuje kontinuitu posuzování stupně závislosti i kontinuitu dávkového řešení
- zvyšuje efektivitu činnosti lékařské posudkové služby sociálního zabezpečení
- nevyžaduje „znovuposouzení stupně závislosti“ nynějších poživatelů příspěvku na péči ani držitelů mimořádných výhod pro občany těžce zdravotně postižené
- umožňuje zabezpečit potřeby dětí se zdravotním postižením jedním příspěvkem na péči
- zachovává sociální jistoty klientů systému a stabilitu dávkových systémů
Zachován zůstává dosavadní model čtyř stupňů závslosti, který dostatečně rozlišuje potřeby klientů systému. Vzhledem k podstatnému snížení počtu hodnocených skutečností (z 36 na 10) se stanovují nové podmínky pro zařazení fyzické osoby s dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem do jednotlivých stupňů závislosti. Platí, že s počtem stupňů klesá samostatnost klienta a stoupá jeho závislost na systému. Zachovává se posuzování závislosti podle věku s odlišnými přístupy k posuzování dětí.
Zpřehlednění posuzování stupně závislosti umožní i další využití posudku pro účely dávek pro osoby se zdravotním postižením - zjištění neschopnosti mobility nebo orientace se stane podkladem pro poskytování příspěvku na mobilitu. Příspěvek na mobilitu přispěje k vyrovnání příležitostí osobám se zdravotním postižením. Žadatelé o dávky pro osoby se zdravotním postižením se nebudou muset opakovaně podrobovat posouzení svého zdravotního stavu.
Samostatná posudková kriteria pak budou cíleně koncipována pro účely seznamu typů zvláštních pomůcek a poskytování příspěvku na zvláštní pomůcky a stanou se obsahem prováděcího právního předpisu. Přechodná ustanovení zajišťují plynulou změnu v posuzování i přiznávání dávek, tak aby nebyly ohroženy sociálních jistoty posuzovaných osob.