Tepelné čerpadlo: Co skrývá země (3. díl)

28.05.2003 | , Dům a zahrada
BYDLENÍ


perex-img Zdroj: Finance.cz

Energie obsažená v zemi je u nás nejvyužívanější zdrojem. Je totiž všude. Získává se buď z horizontálně, nebo vertikálně uložených plastových kolektorů (výměníků), v nichž s podporou oběhového čerpadla cirkuluje voda s přísadou nemrznoucí směsi.

V prvém případě jde o plošně uložené potrubí v nezámrzné hloubce, tj. kolem 150 cm. Teplota zdroje je proměnlivá, v zimě se pohybuje kolem 3 °C, průměrný energetický zisk je přibližně 20 W/m2, takže pro běžný rodinný dům zabere kolektor v průměru asi třikrát větší plochu, než jakou bude čerpadlo celkem vytápět (obvykle mezi 300-500 m2). Na zahradní výsadby nemá uložení kolektoru žádný negativní vliv, nelze však nad ním nic stavět. Některé typy švédských čerpadel umějí získávat energii ze země přímo - díky kolektorům z mědi, v nichž roli teplonosné kapaliny přebírá rovnou samo chladivo. Měď vzhledem ke své vysoké tepelné vodivosti znamená menší objem zemních prací, ovšem zase navyšuje cenu kolektoru.

Na menších pozemcích jsou řešením vertikální vrty - buď několik málo sond hlubokých někdy 50, někdy i 100 a více metrů (podle geologických podmínek a výkonu čerpadla), nebo větší počet mělčích vrtů. Je to ve srovnání s plošně uloženými kolektory energeticky výhodnější, ale investičně jedna z nejnáročnějších variant vůbec. V průměru připadá na 1 kW výkonu čerpadla asi 13-15 m hloubky vrtu.

Každá realizace, ať jde o plošně nebo vertikálně uložené kolektory, je podmíněna souhlasem místně příslušného vodohospodářského orgánu, u vrtů hlubších než 100 m navíc i stanoviskem báňského úřadu.

Připraveno ve spolupráci s časopisem   

Autor článku

Jiří Vlach  

Články ze sekce: BYDLENÍ