Práce v Austrálii

Austrálie je lákavá destinace a populárním místem zahraničního pobytu, nemyslíte? Spousta mých kamarádů cestuje, studuje školy v zahraničí, v cizině pracuje. Proč něco podobného nezkusit a někam nevyjet? Zprvu zajímavá myšlenka se po čase obrátila v docela razantní rozhodnutí. Promyslet datum, délku pobytu a především finanční možnosti byl vcelku oříšek. Díky agentuře AustraliaOnline.CZ jsem si vybrala školu a vydala se vstříc novým zážitkům na pláže „Zlatého pobřeží“ Gold Coast v Queenslandu. Jediná možnost, jak získat v Austrálii pracovní povolení je současně navštěvovat školu. Já zvolila školu jazykovou. Malá rodinná škola, kde se všichni znáte a kde poznáte kamarády. S některými jsem dodnes v kontaktu a můžu plánovat další cestu třeba do Kolumbie, Brazílie, Japonska nebo Nepálu. Jak to vlastně v Austrálii s prací chodí?

Téměř každý si chce najít práci „na míru“ jeho zkušenostem nebo alespoň takovou, která člověka uživí a mohl také cestovat. Většina by řekla: „Čím větší město, tím větší pravděpodobnost si najít práci“. Ano, ale hledání práce je individuální záležitost, takže i sebevětší město může být pro některé srovnatelné s malou vesnicí. Když si najít práci, nemůžete se jim divit, když se jejich snaha omezí jen na odepsání na nějaký ten e-mail nebo zavolání na inzerát. V Austrálii platí pravidlo – ŠTĚSTÍ PŘEJE PŘIPRAVENÝM. Vytisknout si dobře zpracované CV a obcházet místa, kde by snad mohli někoho hledat, je nejlepší alternativa, jakou můžete zvolit. Je dobré na inzeráty ihned zavolat, ale trvat na osobní schůzce. Neverbální komunikace a mluvení s lidmi „live“ Vám dává možnost zaměstnavatele zaujmout a vytvořit o sobě ten nejlepší dojem.

Po krátké aklimatizaci jsem se dala do hledání. Mí spolužáci a kamarádi pracovali vesměs v barech a restauracích, myli nádobí, uklízeli nebo rozváželi pizzu. Jelikož jsem měla zkušenosti z rozličných druhů brigád, které jsem absolvovala, nevěděla jsem, co přesně hledat. Takže jsem ze začátku absolvovala obchůzky „door-to-door“, což se po překvapivém výrazu čínské manažerky, ukázalo jako ne příliš dobrý způsob, takže jsem se snažila taková specifická zařízení a podobné podniky později vynechat. Škola, ve které jsem studovala pořádala páteční volno-časové aktivity pro studenty, kterých jsem se pravidelně zúčastňovala a pomáhala. A právě díky tomu se mi dostalo jedinečné příležitosti. Pak, že nejdřív práce a pak zábava :-).

Škola potřebovala někoho, kdo by se staral o studenty a organizoval aktivity. Vzhledem k tomu, že jsem jim již několikrát dobrovolně pomáhala a oni věděli, že jsem organizačně  schopný člověk, nabídli mi part-time práci. Hned další týden jsem začala svůj nový „džob“. Vítala jsem nové studenty, připravovala jejich ID karty nebo zpřístupňovala internet.

Brzo jsem se s místem sžila tak, že jsem byla schopna podávat důležité informace o životě v Austrálii, ukazovat studentům centrum města, kde se co nachází, kde se dá levně nakupovat nebo jakou kartu si pořídit na autobus. Takto to bylo každé pondělí s novými příchozími. Práce v prostředí, kde se mluví jen anglicky mě moc bavila, i když zejména ze začátku to nebylo úplně jednoduché. Rozumět lidem přes telefon a k tomu ještě Australanovi, to byl oříšek! Ale zhostila jsem se toho statečně a se ctí, aspoň tak to popsali v referencích, které jsem nakonec získala.

Výborná zkušenost a hlavně praxe, která se bude vyjímat v životopise po návratu do Čech, předčila i mé následující práce, které se mi podařilo získat. Cesta ke klokanům rozhodně nebyla k zahození! Vy ještě váháte?

Pavlína Č.