Využijeme příležitosti a vstoupíme?

16. duben 2003 se zapsal tučným písmem do našich dějin. V tento den, totiž zástupci vlád zainteresovaných států podepsali v Aténách smlouvu o přistoupení České republiky a ostatních devíti kandidátských zemí (Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko a Slovinsko) k Evropské unii. Více než dvě desítky státníků, kteří připojili své podpisy ke smlouvě, tak projevili svoji vůli rozšířit Evropskou unii k 1. květnu 2004 o deset nových států, a to za podmínek uvedených v této smlouvě. Tato ustanovení v případě České republiky odráží výsledky jednání o jejím přistoupení k Evropské unii, završených na summitu v Kodani v prosinci roku 2002. Přístupová smlouva je jedním z nejdůležitějších smluvních ujednání, které naše země za poslední desítky let uzavřela a my, občané České republiky, budeme moci svobodně rozhodnout o přistoupení naší země do EU v referendu, které se uskuteční již za pár dní - 13. a 14. června 2003. Rozhodnutí, které každý z nás v učiní, bude nepochybně zásadním okamžikem pro směřování naší země na dlouhá desetiletí.

Co to tedy je EU?

Významným impulsem pro sjednocování Evropy byla zejména tragédie I. světové války, která postihla především evropský kontinent velice dramaticky. Snaha zabránit opakování takovéto katastrofy, se stala živnou půdou pro sjednocující myšlenky. Na počátku integrace stálo založení Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO) a o několik let později jejich šest členských států založilo Evropské hospodářské společenství (EHS) a Evropské společenství pro atomovou energii (Euratom). Proces sjednocování neustále pokračoval, přičemž jeho první etapa skončila v roce 1968, kdy se celní unie konečně stala skutečností. Během 70. a 80. let se EU třikrát zvětšila. Podrobnosti o historii EU a procesu sjednocování si můžete přečíst na našich stránkách.

V současné době má EU 15 členských států - Belgie, Dánsko, Francie, Finsko, Irsko, Itálie, Lucembursko, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Španělsko, Švédsko a Velká Británie a od poloviny devadesátých let se vedou přístupová jednání s Estonskem, Polskem, Slovinskem, Českou republikou, Maďarskem a Kyprem, poté s Bulharskem, Lotyšskem, Litvou, Maltou, Rumunskem a Slovenskem. Bulharsko a Rumunsko mají vstoupit do EU v roce 2007.

Vstupem do EU přenese Česká republika část svých výsostných práv na orgány EU. To, jaké kompetence a úkoly má Evropská unie a jaké orgány je vykonávají, je určeno ve Smlouvě o ES z roku 1957, která byla naposledy zásadně změněna Maastrichtskou smlouvou z roku 1992. EU je založena na principech demokracie a oddělení zákonodárství (Rada EU), výkonné moci (Evropská komise) a soudní moci (Evropský soudní dvůr). Česká republika bude po přistoupení zastoupena ve všech orgánech EU.

V roce 1993 zmizela v Evropě díky vnitřnímu trhu četná obchodní omezení. Trh Evropské unie se stal pro podnikatele a spotřebitele domácí trhem. Po rozšíření by trh zahrnoval 450 milionů potenciálních zákazníků. Na vnitřním trhu musí být aplikovány "čtyři základní svobody" - volný pohyb zboží, volný pohyb služeb, volný pohyb osob a volný pohyb kapitálu.

Co nám vstup přinese?

Česká republika, jako všechny ostatní členské státy, zůstane po vstupu do EU suverénním státem, který má volnost při úpravě svých vnitřních záležitostí. Výhody, které získáme členstvím v EU, budou především následující:

• Ekonomické - účast na jednotném vnitřním trhu podněcujícím větší konkurenceschopnost českých výrobků, a tím i větší šance prosadit se na dalších světových trzích.
• Politické - ČR bude vystupovat ve společném uskupení s ostatními evropskými zeměmi, a tím vzroste vážnost našich postojů, ale i nároky na odpovědnost našeho politického rozhodování
• Bezpečnostní - např. jednotný systém ochrany hranic a koordinace policejních systémů umožní účinnější stíhání zločinců, sledování nezákonného dovozu zbraní apod.

Po vstupu české republiky do Evropské unie si bude moci každý občan hledat práci a pracovat ve vybraných státech EU za stejných podmínek, jaké mají občané daného státu. Velká Británie, Nizozemsko, Švédsko, Dánsko a Irsko prohlásily, že otevřou svůj pracovní trh pro české občany ihned od data vstupu ČR do EU. Očekává se, že trh práce od okamžiku vstupu uvolní i Řecko a Norsko. O přístupu zbývajících členských zemí se stále jedná. V ostatních státech budou moci čeští občané pracovat jako dosud jen na základě pracovního povolení. Toto omezení platí na tzv. přechodné období, které je stanoveno na dva roky.

Se vstupem do EU se také očekává postupné snižování nezaměstnanosti v České republice. Rostoucí příliv zahraničních investic přispěje ke vzniku nových pracovních příležitostí. Nezaměstnaný bude mít navíc právo ucházet se o práci v jiné členské zemi EU s tím, že jeho podpora v nezaměstnanosti se z ČR převede maximálně na tři měsíce do země, v níž se uchází o práci.

Více informací o vlivu Evropské unie na jednotlivé skupiny obyvatel se dozvíte v dalších dílech našich Fintriků. Každý den bude věnován někomu jinému - občanovi, studentovi, podnikateli i důchodci a jeho postavení v EU.

A když řekneme NE?

Pokud v červnovém referendu řekneme NE, smlouva o přistoupení nebude ratifikována a Česká republika tedy nepřistoupí do EU. Na otázku, co by se stalo, kdyby ČR nevstoupila do EU, nelze dát jednoznačnou odpověď.

Neúspěch referenda by pravděpodobně nejprve vyvolal reakci na finančních trzích. Směnný kurz koruny by oslabil a dlouhodobé úrokové sazby by vzrostly. Česká koruna by se mohla stát snadným cílem spekulací na finančních trzích.
Celkově by bylo možno očekávat pomalejší hospodářský růst, než v případě vstupu do EU s přiměřeným nepříznivým dopadem na životní úroveň.
Prostředky, které ČR získala v rámci předvstupní pomoci, by nebylo nutné vracet. Jejich využití není vázáno podmínkou členství v EU. Na druhé straně by ČR neměla nárok na jakékoliv příspěvky ze strukturálních fondů.
Kontroly na hranicích by byly zachovány, přitom bychom pravděpodobně byli obklopeni Evropskou unií ze všech stran. Odpadly by však celní kontroly.

ČR by mohla usilovat o vyjednání další možnosti vstupu do EU v rámci druhé vlny v roce 2007 společně s Rumunskem a Bulharskem a zatím zůstat přidruženým členem této organizace. Podle ústavního zákona se nové referendum může konat nejdříve za dva roky.

Zdroj informací: MFCR, MVCR, Euroskop