Chodba a schodiště: Komunikace - nutné zlo a zbytečné náklady? (1.díl)

… věšáků na klobouky a kabáty, poněvadž hobit rád přijímal návštěvy... Nepotrpěl si na žádné chození do schodů: ložnice, koupelny, sklepy, spižírny (a těch měl spoustu), šatny (měl celé místnosti vyhrazené oblečení), kuchyně, jídelny - to všechno bylo v témž patře, a vlastně na téže chodbě.
J. R. R. Tolkien: Hobit aneb cesta tam a zase zpátky

Točité schody, vedoucí do horních místností, nechť jsou zavěšeny na pěkném středovém sloupu a po straně opatřeny zábradlím s dřevěnými, v měděné barvě máčenými soškami; a nahoře nechť končí pohodlným odpočívadlem.
Francis Bacon: Esej O stavbách

Encyklopedické heslo komunikace nás informuje, že komunikací rozumíme buď sdělování a výměnu informací, nebo technické spojení prostředky dopravními. V závorce za druhou možností je kromě jiného uvedeno i schodiště a chodba. Nebýt toho, myslel bych, že tu část definice schází: komunikace v domě jsou pro mě prostory, prvotně uzpůsobené k pohybu, ve směru vodorovném i svislém, obyvatel domu, lidí i zvířat (správný encyklopedista by ovšem raději napsal subhumánních živočichů). Dnešní člověk jakoby byl nakloněn k jistému přezírání těchto důležitých prostor. Zdá se nám, že zasluhují pozornost sotva okrajovou, vždyť jimi jen procházíme. Pro mnohého investora rodinného domu vlastně představují jen nutné zlo, něco, co je možné, ba žádoucí, minimalizovat, zužovat a vůbec všelijak mermomocnit.
Domnívám se tedy, že podceněná chodba či schodiště, na kterém jeho stavitel příliš spořil, se pravidelně stávají budíkem hodně tvrdého procitnutí a mohou významně negativně ovlivnit celkovou kvalitu života v domě.

Připraveno ve spolupráci s časopisem