Chodba a schodiště: Kam s ním? (5. díl)

Má být schodiště v dispozici rodinného domku umístěno v hlavní obytné místnosti jako její kompoziční vyvrcholení či akcent, anebo má být ve funkci pouhé vertikální spojnice přesunuto do vstupních, neobytných partií domu? První řešení má řadu zastánců: schodiště je centrem komunikace, dá se "obývat" (lze na něm sedět a může být i skvělým terénem pro dětské hry). Navíc je jeho šikmé uspořádání vždy ozvláštňujícím kompozičním střetem mezi vertikálami a horizontálami okolního prostoru. Nevýhodou se však může ukázat jeho umístění přímo do centra obytného prostoru: pohyb na schodišti může rušit rodinný život v obýváku měrou neúnosnou; představa otce sledujícího v televizi sportovní přenos a rušeného svými ratolestmi, jejich kamarády a kamarády jejich kamarádů, kteří právě teď nezbytně potřebují navštívit pokojík v podkroví, má v sobě po čertech explozivní potenciál... Taková rodina by měla schodiště lokalizovat nepochybně někam ke vstupu domu či alespoň omezit počet místností v podkroví na rodičovskou ložnici, eventuálně pracovnu, a dětské pokoje umístit na úroveň přízemí. Je ovšem pravda, že jinému tohle nevadí, naopak. Pro svůj soukromý klid má pracovnu a obývací pokoj bere jako přirozené místo komunikace a výměny názorů. No, vidíte - obyčejné schodiště, a kolik toho vypoví o rodině a vztazích, které v ní panují.

Připraveno ve spolupráci s časopisem