Chodba a schodiště: Míry, úhly a bezpečná chůze (6. díl)

Antický autor Vitruvius před dvěma tisíci lety ve své deváté knize z Desatera knih o architektuře popisuje nejprve geniální Pythagorův objev, totiž populární větu o čtvercích nad stranami pravoúhlého trojúhelníku, aby hned přešel k jejich praktické aplikaci: "A jako poučka užitečná při mnohých jiných věcech a měřeních, tak je praktická při budování schodišť na stavbách, mají-li mít správně vyvážené stupně. Rozdělí-li se totiž výška jednoho poschodí od horní strany stropního trámoví až k úrovni podlahy na tři díly, je délka skloněného tělesa schodiště správná, měří-li pět těchto dílů. Proto musí pata schodiště ustupovat od svislého směru o čtyři díly téže velikosti, jakou mají tři díly mezi stropním trámovím a mezi úrovní podlahy, a musí se uložit na tomto místě. Rozměří-li se schodiště takto, vyváží se tím i poloha schodových stupňů samých."
Myslím si, že schodiště takto koncipované bychom dnes považovali za poněkud příkré, neboť jeho sklon by byl bezmála 37°. Ostatně česká norma by je zařadila mezi schodiště strmá. Inu, člověk od dob antiky asi pořádně zlenivěl, nehledě na to, že v průměru prý o dobrých 15 cm povyrostl...
O poměru výšky a šířky ideálního schodišťového stupně pak Vitruvius říká: "Mám pak za to, že výška těchto stupňů má být vyměřena tak, aby se nekladly ani stupně vyšší než 5/6, ani nižší než 3/4 stopy. Za těchto okolností nebude totiž výstup obtížný. Zřejmě se však nemají stupně dělat ani užší než 1 a 1/2 stopy, ani širší než 2 stopy..."
Římská stopa obnáší 29,6 cm a řecká 30,8 cm (z textu neplyne jasně, jakou stopu má autor na mysli), z čehož vyplyne výška stupně asi 22,65 až 25,16 a šířka 45,3 až 60,4 cm. Tímto návodem sice dosáhneme monumentality vpravdě chrámové, ale o pohodlí se tu jistě mluvit nedá.
Dnes pro stanovení poměru výšky a šířky schodišťového stupně užíváme tzv. Lehmannův vzorec: 2h + b = 63 (h je výška stupně v cm, b je šířka stupně v cm a číselný údaj 63 značí délku průměrného lidského kroku v cm). "Z hlediska lidské výkonnosti," praví se v normě, "jsou za optimální považovány ty stupně, u nichž je současně dodržen rozdíl b - h = 12 cm; schodiště, které splňuje oba tyto požadavky, má sklon 30°30´". Takovým je například schodiště o šířce stupně 29 cm a výšce 17 cm. Osobně, mohu-li se k tomuto aspektu vyjádřit, bych při vědomí celoživotního a každodenního pohybu po schodišti v rodinném domku volil raději poměr ještě příjemnější, nejlépe tak 32/15,5 cm.
A pak se řekne, že komunikace v domě je něco vedlejšího. Kdepak, vážení! Přeji vašim chodbám útulnost vpravdě hobitovskou a schodištím šmrnc alžbětinské renesance, o níž tak pěkně píše moudrý pan Bacon v úvodu.

Připraveno ve spolupráci s časopisem