Je oprávněné tvrzení, že podmiňování hospodářské pomoci Světové banky a Mezinárodního měnového fondu požadavky na nejrůznější reformy může mít škodlivé účinky na přijímající země? Četní kritici těchto mezinárodních finančních institucí to tvrdí už dávno. Tentokrát se k nim přidal i Joseph Stiglitz, který minulý týden ohlásil svou demisi z funkce viceprezidenta a hlavního ekonoma Světové banky. "Bylo vnucování podmínek účinnou cestou ke změně politiky" zemí
dostávajících úvěry? "Je tu narůstající svědectví, že to nebylo dobré. Dobrá politika se nedá koupit," zdůraznil.Dodává, že politika "podmíněnosti" úvěrů, například rychlou liberalizací obchodu a privatizací státních podniků, může ve státech, které je do
stávají, i podkopat demokracii.Těmito názory se Stiglitz podle listu Financial Times dostává do ostrého konfliktu s praxí Mezinárodního měnového fondu (MMF) a vysloužil si již také kritiku od svého šéfa, prezidenta Světové banky Jamese Wolfensohna. Přesto však zpochybňuje dvacet let uplatňovanou strategii MMF prosazující reformy, které mají směřovat k tržní ekonomice, jako nedostatečnou nebo ne vždy nezbytnou pro hospodářský rozvoj té které země.
Jak včera v britském časopise Economic Journal uvedli dva rozvojoví ekonomové, kteří studovali účinnost pomoci Mezinárodního měnového fondu, s výjimkou období makroekonomických krizí se podmiňování úvěrů různými povinnými programy v mnoha zemích často ukázalo jako kontraproduktivní. Podle Paula Colliera a J. W.
Gunninga v nich nezřídka vyvolávaly odpor vůči vnucovaným reformním krokům a leckdy i podrývaly důvěru zahraničních investorů v opravdovost jejich reforem. Vlády chudých zemí by v budoucnosti měly mít více svobody při volbě své hospodářské politiky, ovšem s výjimkou krizových období, usuzují ekonomové.I tato zjištění potvrzují stanovisko Josepha Stiglitze, že státy by měly být povzbuzovány k tomu, aby k vytváření své rozvojové strategie získávaly národní konsenzus. Zůstává ovšem otázkou, zda MMF svou dosavadní strategii změní.
Zdroj: HN z 30. 11. 1999