Trvalé bydliště neznamená trvalé bydlení

Trvalé bydliště v praxi obklopuje hodně mýtů. Lidová tvořivost tomuto pojmu zajistila váhu, kterou však nemá. Vypočítavý kamarád bydlí v bytě známého na dobré slovo a raduje se z pocitu, že jen tak být vyhozen nemůže, jelikož si do předmětného bytu přehlásil trvalé bydliště. Nebo jiná situace - pronajímatel bytu podepíše nájemní smlouvu s podmínkou, že si nájemníci nepřehlásí do bytu trvalé bydliště, protože si myslí, že by se jich už nikdy nezbavil. Jsou takové obavy odůvodněné?

• Mohlo by vás také zajímat: Jak na změnu trvalého bydliště

Trvalé bydliště – o co vlastně jde

Místo trvalého pobytu, častěji užíváno jako „bydliště“, je upraveno v zákonu o evidenci obyvatel. Je to adresa, kterou si občan zvolí zpravidla v místě, kde má rodinu, rodiče, byt či zaměstnání. Taková adresa trvalého pobytu může být pouze jedna a přestože z názvu zmíněného zákona lze vytušit, že význam tohoto institutu je hlavně „evidenční“, není to tak jednoduché.

Evidenční význam trvalého pobytu se užívá například při jednání s úřady, když se musí určit, který je místně příslušný, nebo při určování soudu, který má o věci občana rozhodovat. Jednoduše Česká republika je přece jen dost velká a jednotlivé složky státní, soudní a jiné moci si její území musí pro svou práci rozdělit. Místo trvalého bydliště je pak nejlepším vodítkem pro určení, který úřad má na starosti které občany. Přestože to zní jako paradox, dokonce i každý bezdomovec nějaké místo trvalého pobytu evidováno má.

Právo na bydlení

Zákon o evidenci obyvatel sám ve svém znění upozorňuje na skutečnost, že z přihlášení občana k trvalému pobytu nevyplývají žádná práva k místu bydlení, které je jako trvalý pobyt uvedeno. Zároveň tento údaj nezakládá ani žádné zvláštní právní vztahy k vlastníkovi nemovitosti, tedy tomu nevznikají žádná práva ani povinnosti.

Mít trvalý pobyt na konkrétním místě tedy ještě neznamená, že dotyčný má právo v tom místě bydlet. K užívání bytu či domu atd. je nutné mít nějaký právní titul, nějaký užívací důvod. Jako takový právní titul je možné si představit nájemní smlouvu, podnájemní smlouvu nebo jednoduše vlastnické právo. Evidovaný trvalý pobyt takovým titulem není.

Trvalý pobyt nelze brát ani jako záruku jistého bydlení i přes porušení smluvních povinností. Nájemník v tíživé finanční situaci neplatící nájem se může ocitnout na ulici, i když má v pronajatém bytě přihlášen trvalý pobyt. Pro majitele takového bytu však mohou nastat nemalé komplikace.

Potíže spojené s trvalým pobytem

Místo trvalého pobytu je totiž užitečným údajem například pro exekutory. Jakmile se má zjistit, zda měl dotyčný nějaký majetek, tak kam se půjde každý exekutor nejdříve podívat? Na místo trvalého bydliště. Exekutor má právo vniknout do bytu i násilím a zabavit vše, o čem se domnívá, že patří do dlužníkova vlastnictví. Přitom se samozřejmě může stát, že „přibere“ i něco navíc, co patří někomu jinému, například majiteli bytu.

Není to však neřešitelná situace a zákon na podobné přehmaty exekutorů pamatuje. Vlastník neprávem zabavené věci může nejdříve podat návrh na vyškrtnutí věci ze soupisu (soupis věcí pojatých exekutorem do exekuce) a pokud návrhu nebude vyhověno, může podat žalobu na vyloučení věci z exekuce. Majitel neprávem zabavených věcí tedy není bezbranný, ale přesto by bylo milejší se celé situaci s exekucí vyhnout.

Opět se vrátíme k příkladu s neplatícím nájemníkem. Ten už z bytu odešel a majitel bytu se teď bojí, že k němu přijdou exekutoři, jak bylo popsáno v předešlém odstavci. Co tedy může dělat?

Může iniciovat řízení o zrušení údaje o místu trvalého bydliště. Ohlašovna (obecní úřad, nebo úřad městské části či městských obvodů) rozhodne o zrušení za dvou současně splněných podmínek – pokud zaniklo užívací právo občana k objektu, který je uveden v evidenci obyvatel jako místo trvalého pobytu, a tento objekt již nadále není občanem užíván.

Závěrem

Na závěr ještě jednou - trvalý pobyt či „bydliště“ nevytváří žádné právo na bydlení ke konkrétnímu místu. Nemůže tak nahradit chybějící smlouvu nebo vlastnické právo.