Poměrně nečekaně zvítězila italská vládní koalice minulou neděli v doplňovacích volbách v pěti obvodech a premiér Massimo D'Alema tak poněkud posílil dosti vratkou pozici vlády levého středu. V italské veřejnosti však ztrácí vládní seskupení Olivovník důvěru především pro poměrně chabé ekonomické výsledky, v jejichž důsledku žije podle oficiálních údajů v chudobě více než sedm miliónů obyvatel Apeninského poloostrova. A výhledy pro většinu z nich dostat se
z této situace jsou mizivé.Již řadu měsíců totiž vládní místa ohlašují podstatný vzestup konjunktury, ten však na sebe dává stále čekat, ekonomický růst přesahuje sotva jedno procento proti více než dvěma procentům průměru zemí Evropské unie. V roce příštím sice vláda očekává překročení prahu dvou procent, průměr patnáctky však má podle očekávání přesahovat tři procenta.
Naopak vyšší než v zemích Evropské unie je v Itálii inflace, v říjnu přesahovala dvě procenta a dvěma procentům se má blížit za celý rok 1999, zatímco průměr patnáctky má být 1,2 procenta. Podle vyjádření evropského komisaře pro hospodářské a měnové záležitosti Pedra Solbese však nejzávažnějším problémem italské ekonomiky je program stability. Tento bývalý španělský ministr hospodářství z
důrazňuje jako vážný nedostatek především vysoký deficit státních financí, který se musí postupně snižovat a v roce 2001 by neměl překročit jedno procento hrubého domácího produktu.Itálie má především zapotřebí urychlit rozjezd ekonomiky. Centrální banka zdůrazňuje, že je třeba přikročit k určitému daňovému snížení a především zvýšit produktivitu, protože většina podniků trpí malou konkurenční schopností. A Giorgio Fosan, prezident mocného podnikatelského sdružení Cofindustria, zdůrazňuje nutnost zvýšení
investičního úsilí. Což je ovšem především pro zahraniční zájemce málo lukrativní, neboť zejména výdaje na pracovní sílu jsou v Itálii příliš vysoké.Zdroj: HN z 3. 12. 1999