Mírné sálání z velké plochy a rovnoměrné ohřívání vzduchu je pocitově mnohem příjemnější než pozvolné vyrovnávání značných teplotních rozdílů mezi rozpáleným povrchem topného tělesa a chladným okolním prostředím, podlahou a stěnami. Z tohoto důvodu může být teplota vzduchu o dva tři stupně nižší než u klasického způsobu vytápění - tepelné pohody dosáhneme už při 18 °C. Připomeneme-li si známou pravdu, že s každým stupněm, o nějž se sníží teplota vzduchu v místnosti, dochází k úspoře kolem 6 % provozních nákladů, není to zanedbatelný fakt ani z ekonomického pohledu.
A ještě z jednoho důvodu lze podlahové vytápění, alespoň to konvenční teplovodní napojené na kotel, považovat do jisté míry za energeticky úsporný systém: tím, že voda proudící v trubkách je ve srovnání s klasickými radiátory zahřívána na zhruba poloviční teplotu, snižuje se i spotřeba paliva - ať už je jím zemní plyn či jiné médium.
Podlahové topení je považováno za jeden z nejkomfortnějších způsobů zajištění tepelné pohody. Nikde na očích žádné topné těleso, žádný rušivý ani omezující prvek, který by překážel při zařizování interiéru. Přesto by se ale některé nevýhody našly, zejména budeme-li vzájemně poměřovat jednotlivá konstrukční řešení. A mimo to: ne každý také může teplou podlahu ze zdravotních důvodů stejně snášet.
(jh)