Po instalaci rozvodů musí následovat několikatýdenní technologická přestávka, nutná pro vyzrání betonu, i když moderní samonivelační anhydritové potěry tuto dobu zkracují. Beton ovšem může představovat dost těžko překonatelnou překážku při eventuálních opravách, přestože ty bývají spíš vzácnou výjimkou. K nevýhodám přičtěme také pomalejší náběh topení a problematickou regulaci, zejména u akumulačního systému. Účinnost teplovodního vytápění lze zvýšit vložením reflexní aluminiové fólie mezi tepelnou izolaci a betonovou zálivku.
Elektrické podlahové vytápění nevyžaduje ve srovnání s teplovodním tak velkou vstupní investici (ušetří se zejména za kotel či jiný tepelný zdroj), ale je provozně dražší, přestože využívá levnější elektřinu a navíc ve stejném režimu pracují v příslušném čase i všechny elektrické spotřebiče. Pro přímo vytápěné podlahy je to zvýhodněný přímotopný tarif po dobu 20 hodin denně, akumulační a poloakumulační soustavy se nabíjejí 8-10, respektive 12-16 hodin denně. Akumulační systémy jsou však provázeny značnou setrvačností a rovněž komplikovanou regulací.
(jh)