Kdy splníte podmínky pro dva důchody?

Stejně jako ostatní oblasti, tak i důchodové předpisy, podléhají na úrovni EU harmonizaci. Z tohoto důvodu se nemůže stát, že občan bude mít kvůli práci ve více členských zemích bezdůvodně nižší důchod nebo že mu nebude do důchodu započítána doba, kdy v členské zemi EU řádně pracoval a odváděl důchodové pojištění. 

Pojištěn lze být pouze jednou

Všichni občané členských zemí EU pracující v jiné zemi mají jistotu, že budou mít nárok na stejné podmínky v oblasti důchodového pojištění jako domácí občané. Při současné práci ve více členských zemí EU však rovněž platí, že je občan v daný okamžik pojištěn pouze v jenom státě. V Nařízení Evropského parlamentu č. 883/2004 a Nařízení č. 987/2009 je uvedeno, že občan podléhá sociálnímu zabezpečení v jeden okamžik pouze jednoho státu. V případě práce ve více zemích se na občana vztahují právní předpisy státu bydliště, pokud v této zemi tráví zaměstnanec alespoň 25 % pracovní doby nebo zde dosahuje alespoň 25 % mzdy. Při práci ve více zemích současně se tedy pro důchodové účely tato doba započítává pouze jednou. Stejně tak se v Česku pouze jednou do doby pojištění započítává např. rok, ve kterém občan odvádí důchodové pojištění ze zaměstnání a současně i z podnikání, jestliže je občan současně zaměstnán i podniká. 

Doba pojištění se sčítá

Velmi důležitým legislativním opatřením je sčítání dob pojištění, která zaručuje, že „nepropadnou“ odpracované roky v zahraničí. Ve všech členských zemích EU musí totiž žadatel o starobní důchod splnit dvě základní podmínky:

• dosáhnout důchodového věku
• získat potřebnou dobu pojištění

Při práci ve dvou a více zemích by bylo přitom nemožné splnit tyto dvě podmínky ve všech zemích, kde občan pracoval. Právě sčítání dob pojištění je pro občany pracující ve více členských zemích EU velmi důležitá. Nárok na poměrný důchod má občan z každé země, kde odváděl důchodové pojištění alespoň jeden rok. Při kratší době platby důchodového pojištění, je tato doba zohledněna v dalším státu.

• Praktický příklad: Pan Černý pracoval v produktivním věku 22 let v Česku a 22 let v Rakousku. Ani v jedné zemi tedy nesplní potřebnou dobu pojištění pro přiznání důchodu. V Česku je nutné v roce 2011 získat 27 let pojištění. Protože se však doba pojištění sečte, bude mít pan Černý nárok na poměrný důchod z Česka i Rakouska. V Česku i Rakousku se totiž panu Černému vypočte důchod, na který by měl nárok při získání 44 let pojištění. Z Česka i Rakouska však bude z této částky vyplácena poměrná část důchodu odpovídající 22 letům pojištění. Zjednodušeně řečeno můžeme říci, že pan Černý bude pobírat poloviční procentní část důchodu z Česka i Rakouska. Z obou zemí však bude důchod panu Černému přiznán v jinou dobu, protože v Česku i Rakousku je jiný důchodový věk pro muže i ženy.

S čím počítat s prací ve více zemích?

Samotné zasílání důchodu je v rámci zemí EU bez problémů. Přestěhování a bydliště v jiné členské zemi není žádnu překážkou pro výplatu důchodu ze zahraničí. Když však občan pracuje ve více členských zemí EU, tak by měl počítat s tím, že:

• V každé zemi mu vznikne nárok na důchod v jiném okamžiku, protože důchodový věk se v jendnotlivých zemích liší a v budoucnu budou rozdíly ještě vyšší. Např. v Česku odejde občan do starobního důchodu v 63 letech, ale nárok na poměrný důchod z Německa mu vznikne až v 65 letech. Životní úroveň tyto dva roky za pouze poměrný důchod z Česka bude nízká.
• Státní důchody jsou v jednotlivých zemích na zcela jiné úrovni. Životní úroveň s poměrným českým a poměrným rakouským důchodem v Rakousku bude výrazně nižší než život v Česku s poměrným českým a poměrným rakouským důchodem.
• V každé zemi se důchody vypočítávají jinak, dokládají se jiné skutečnosti a výdělky se jinak započítávají.