Deformace nejen v produktech, ale v prostředí

... Tou byla neadekvátní reakce na explodující finanční krizi z podzimu 2008: zvýšení pojištění vkladů v bankách. Nejde jen o jejich výši 100 000 eur (cca 2,5 milionu korun), to je menší problém, ale o zvýšení míry pojištění z 90 % na jejich plnou hodnotu.

Morální hazard

To je obrovský problém morálního hazardu – dokud budou mít obyvatelé v bankách na vkladech „na 100 % pojištěných“ přes 1,5 bilionu korun, tak nebudou nuceni vyhodnocovat rizikovost jednotlivých konkurenčních produktů. Ekonomicky jsme jednoduše v blázinci. Podstatné není ani, že jde o nesmysl, ale o to, že zcela deformuje chápání trhu, rizik i logiky. A jak toho banky zneužívají, vidíme i na velkoprodeji jednorázových pojistek – ty pojištěné nejsou, ale lidem to nikdo neřekne. Naopak jejich „jistý“ výnos jasně podléhá kreditnímu rizikům jak pojišťovny, tak protistran na podkladové opce. A tak bychom mohli pokračovat produkt od produktu.

Směšná fikce

Ve fondu pojištění vkladů máme totiž sice už pěkných 18 miliard korun, ale to by stačilo tak na nějakou kampeličku. Navíc tento fond ručí i za právnické osoby, takže celkem ručí za 2,1 bilionu Kč uložených u 36 pojištěných finančních institucí.

Dokud se tedy tato magorie nezruší a nevrátí alespoň do roku 2008, tedy před hysterickou reakci zvýšení garance z 90 % na 100 % vkladu, bude tato „nerovnost“ stále deformovat náš celý finanční trh. Přitom se jak ČNB, tak jiní předhánějí v utvrzování národa o tom, jak jsou naše banky zdravé a silné. A celkem jsou, protože mají vkladů mnohem více než úvěrů. Takže věcně vzato nejde vůbec o ekonomický či racionální otázku, ale jen a jen o čisté politikum!

Politický nesmysl

Který politik sebere aspoň kousek elementární odvahy a tento problém otevře? Kolik jich má navíc alespoň elementární znalosti o trhu, neřku-li o jeho fungování? Proč by se tedy „obyčejný občan“ staral o nějaký rating, o nějaké výnosy dluhopisů, o výnosovou křivku, když ho stát ohlupuje, že mu jeho vklady „garantuje“ na 100 %. Proč by mu mělo vadit zadlužení státu, proč by se měl zajímat o náklady na dluhovou službu, ale hlavně: proč by se měl zajímat o nějaké státní spořicí dluhopisy, neřku-li o celou penzijní reformu?

Plošné ohlupování lidí

Státní paternalismus u nás bujel vždy jak rakovina, socialistická éra situaci ještě zhoršila, když stát organizoval vše. Ale jestli se ten dnešní nesmyslný morální hazard nepodaří odbourat, nemůže u nás fungovat ani elementární racionální rozhodování mezi finančními produkty.

O tom, že jde o nesmysl, by měly začít pravicoví politici přesvědčovat nejen voliče, ale snad by to pochopili i ti socialističtí dementi. Ostatně TOP 09 a ministr Kalousek by měli být iniciátory přesvědčovací kampaně a v jejím čele.

Stát přitom farizejsky volá po finanční gramotnosti, ale sám ji podráží hned v základech.

Ať se pak nikdo nediví, že neúspěchem skončí pokus státních spořicích dluhopisů a nezájmem penzijní reforma.