Komentář: G20 může upustit páru z přetlakovaného hrnce

Na dnešním setkání ministrů financí a centrálních bankéřů zemí G20 v Paříži půjde relativně o hodně. Je to poslední šance jak sladit své postoje před summitem v Cannes. Tam budou chtít země G20 slyšet, jak eurozóna hodlá řešit své problémy a dohodnout se, jak mohou pomoci ostatní členové, především velké rozvíjející se ekonomiky (BRICs - Brazílie, Rusko, Indie a Čína). Uskupení G20 v tuto chvíli tvoří více jak 85 % světového HDP a v krizi vyvolané pádem Lehman Brothers se ukázalo být rozhodující platformou pro koordinaci nadnárodního krizového managementu. Proto do něj i v tuto chvíli investoři vkládají nemalé naděje. Podle zpráv Financial Times v tuto chvíli rozvíjející se ekonomiky jednají o tom, že by mohly navýšit prostředky v Mezinárodním měnovém fondu tak, aby mohl pomoci s dolitím kapitálu do řeckých bank a zastavením finanční nákazy z případného bankrotu Řecka. Současně by Čína mohla nabídnout plán až pětileté fiskální expanze na podporu domácí poptávky výměnou za úspory v USA a v eurozóně. Tak jako tak bude pro další atmosféru na trzích nakonec kritická dohoda uvnitř eurozóny. Je zásadní, zda se podaří uzavřít dohoda se soukromými věřiteli o výraznějším odpisu řeckého dluhu a především, zda eurozóna vymyslí funkční mechanismus koordinované pomoci bankám. Do té doby na periferiích eurozóny zůstane nepříjemně dusno. To ostatně potvrdila včerejší nepřesvědčivá aukce italských dluhopisů, po které zamířil výnos desetiletého dluhopisu směrem k 6 % a zastavit ho musela svými intervencemi až ECB. Povzbudivě také nepůsobí další snížení ratingu Španělska od S&P (na AA-, ponechán negativní výhled), především kvůli špatným vyhlídkám pro růst a přetrvávajícím problémům v bankovním sektoru. Víc jak dnešní setkání G20 tak budou nakonec investoři sledovat koordinaci záchranných prací uvnitř eurozóny.

Jan Bureš, hlavní ekonom Era Poštovní spořitelny