Investice do vzdělání: Kdy se vrátí v Česku, kdy v zahraničí?

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy nedávno zveřejnilo výtah ze studie OECD Education at a Glance, kde srovnává úroveň českého školství s dalšími státy OECD. Ukážeme tedy finanční náročnost vyššího vzdělání pro studenty v ČR a zahraničí, rozdíly mezi platy stejně vzdělaných mužů a žen a to, nakolik vzdělání ovlivňuje plat.

Stejně vzdělané ženy v ČR většinou vydělávají méně než muži

OECD (Organizace pro ekonomickou spolupráci) zkoumala relativní příjem ze zaměstnání podle dosaženého vzdělání a pohlaví. Lidé s terciárním – tedy vysokoškolským – vzděláním vydělávají v průměru o cca 50 % více než lidé se sekundárním (středoškolským) vzděláním. Ti, kteří nedosáhli ani tohoto, mají oproti lidem se SŠ plat ještě o přibližně 20 % nižší.

Co se týče OECD jako celku, tyto údaje se u mužů a žen liší jen o pár procentních bodů. Když se ale podíváme na jednotlivé členské státy, uvidíme výrazné propasti. Česká republika má třetí nejvyšší rozdíl v platech dle vzdělání u mužů, ale u žen je jen těsně nad průměrem OECD – čeští vysokoškoláci vydělávají o 100 % více než středoškoláci, ale vysokoškolačky pouze o 70 % více než středoškolačky – které navíc mají také o cca 20 % nižší platy než muži se SŠ. Ženy tedy mají celkově výrazně nižší platy.

„Nejlépe“ se umístila Brazílie – muži i ženy s vystudovanou VŠ mají téměř nastejno o více než 150 % vyšší plat než lidé bez vysokoškolského vzdělání. To však poukazuje spíše na propastné rozdíly v tamní společnosti spíše než ideální situaci a nepopisuje to reálnou situaci – brazilské ženy s VŠ mívají necelých 70 % platu stejně vzdělaných mužů, a tak vychází stejný relativní příjem jen proto, že menší platy mívají i ženy s nižším vzděláním. Nejmenší genderové rozdíly mezi příjmy jsou u Německa, Nového Zélandu, Španělska a Spojeného království.

Vyplatí se investice do vyššího vzdělání?

Porovnávaly se i náklady na vzdělání ve srovnání s přínosy – obojí jak ve veřejné, tak v osobní rovině. Průměrně je osobní přínos z terciárního vzdělání téměř třikrát vyšší než vynaložený náklady; u státní investice a veřejných benefitů je výsledek podobný. Vzdělání se tedy všem stranám v průměru vyplatí, i když to samozřejmě dost závisí na jeho využití, na oboru a momentální ekonomické situaci.

Nejméně výhodný poměr nákladů a benefitů je v Dánsku, kde jsou přínosy jen nepatrně vyšší. Portugalsko, Slovensko a Polsko jsou naopak nejvýhodnější pro investování do vzdělání – to není příliš drahé a přinese velké výhody. I Česká republika je nad průměrem, osobní investice se vrátí alespoň pětkrát a veřejná zhruba čtyřikrát. Je otázka, zda u nás tato pro vzdělání příhodná situace vydrží i po zavedení školného na veřejných vysokých školách; pokud však budou zároveň poskytovány bezúročné či málo úrokované studentské půjčky, které je možné splatit až po zapojení do pracovního procesu, nemělo by snad školné ochotu investovat do vyššího vzdělání příliš ovlivnit.

Nejvyšší soukromé náklady na vzdělání jsou v rámci OECD ve Spojených státech, Japonsku, Nizozemí a Spojeném království. Veřejné investice jsou naopak nejvyšší v Dánsku, Nizozemí a Rakousku. Především Dánsko a Nizozemí tak musejí studentům poskytovat poměrně vysoká stipendia, aby měli šanci vystudovat i lidé z méně majetných rodin. Česká republika patří mezi státy s nejméně nákladným a přitom pro jednotlivce i stát kvalitním vyšším vzděláním.

„Welfare states“ versus státy s vyššími platovými rozdíly

Nejméně „výnosné“ je terciární vzdělání v zemích s malým rozptylem platů, ve „welfare states“ severní a západní Evropy. Nejde ani tak o první stát, který si vysloužil toto přízvisko, Spojené království, ale hlavně o již zmíněné Dánsko, pak Norsko se Švédskem a z mimoevropských Nový Zéland. Nutno však říci, že většina osobních nákladů je vynahrazována štědrými stipendii, a tak je stále ochota investovat do VŠ vzdělání podporována. V zemích jako ČR, kde je hrubý plat po dosažení terciárního vzdělání výrazně vyšší než bez něj, je ale motivace pro získání co nejvyššího a nejkvalitnějšího vzdělání zřejmě vyšší.

Nejvyšší výnosy mají lidé s vysokou školou v Lucembursku, Spojených státech a Rakousku; Česká republika je zde těsně pod průměrem, ale na druhou stranu jsou zde nižší platy všech vzdělanostních kategorií, u terciárního vzdělání je rozdíl ještě nepříliš velký. Vyšší vzdělání se tu rozhodně vyplatí.

V příští části minisérie o srovnání ČR s dalšími členy OECD se podíváme na přístup ke vzdělání, studium v zahraničí a to, jak se absolventi uplatňují na trhu práce.

Článek vyšel původně na serveru Studentskéfinance.cz