Víkend se blíží. Dovolujeme si odlehčit naše jinak strohé zpravodajství páteční glosou.
V roce 2010 společnost Prosebe provedla průzkum: důvěryhodnost reklamních kampaní českých bank. V anketě se 61 % dotazovaných vyjádřilo, že reklamy jsou pro ně srozumitelné, ale nevěří jim. Užij si svůj první bankovní styk je důkazem, že dotazovaní nebyli hloupí.
Už jen představa prvního milování podle tvůrců této reklamy je naprosto nevěrohodná. Podle sexuologů je první pohlavní styk spíše traumatickým zážitkem než rozkoší. A podobně to vlastně vypadá i v bankách, v kterých si chcete založit svůj účet. Vždycky je to dřina. Vždycky tam jsou formuláře a vždycky to vaše rodné číslo musíte nadiktovat nejméně desetkrát. A pokud náhodou banka umožňuje zřízení účtu on-line, je to chaos a nikdy přesně nevíte, jestli jste si založili účet nebo zarezervovali letenku do Pákistánu.
Samozřejmě, tato reklama byla určena mladým, ještě životem nepoznamenaným lidem. Lidem, kteří jsou ve věku, kdy se podle Komerční banky zřejmě svíjejí rozkoší u všeho, i při čekání na zastávce. Někteří z nich ale už možná vědí, že „vášnivá noc“ v praxi není zas taková legrace. Když náctiletá dívka propláče celou noc a křičí na svého chlapce, že ho nenávidí a náctiletý chlapec nešťastný a bez iluzí utíká z bytu, asi je oba tato reklama osloví jaksi jinak, než by si banka představovala.
Jiná je zase situace u starších lidí ve věku 15 až 19 let. Tam banky opět narazí. Nabídka dětského účtu je totiž oslovila už v deseti letech. Maminka s tatínkem jdou do banky, založí malému Petříkovi účet a dají mu jeho první kreditní kartu. Jenže Češi nemají rádi žádné změny. Tak, jako si Čech nikdy nepolije palačinky javorovým sirupem, a dá si vždycky marmeládu, tak nepřejde z jedné banky do druhé. Malý Petřík tak zůstane ve své bance až do smrti - pokud banka dříve nezkrachuje. Malého Péťu pak nezviklá ani slogan Užij si svůj první bankovní styk. Padesát čtyři procent z nás totiž nezmění banku ani tehdy, když zdraží poplatky, nebo když se na českém trhu objeví jiná výhodnější banka.
Ale ve světě je tomu jinak. Lidé se běžně k bankám staví jako čeští důchodci k bramborám. Když se český důchodce dozví, že v Pelhřimově je kilo brambor za 5 korun, vezme tašku na kolečkách a jede. Třeba ve Francii jsou lidé zvyklí sledovat nabídky bank a i několikrát do roka banku změnit.
Otázkou je, jestli si za to ty naše banky nemůžou samy. Například v Peru teď právě probíhá reklamní kampaň na tamní bankovní ústav Banco Financiero. Temné město, hořící domy, všude praská sklo, line se kouř, mraky, chaos. Útok létajících talířů. Konec světa na dohled. A uprostřed města na hořícím domě krásná čistá osvětlená tabule: „Ať se stane cokoli, na úrocích dostanete 8,5 procenta.“ Reklama je pochopitelně založená na strachu z ekonomické nestability – ale mimoto je i vtipná. Koho bude při „konci světa“ zajímat, že dostane 8,5 procenta? A tenhle nadhled reklama Komerční banky zcela postrádá.
Jako potenciální klienti ústavu před ní stojíme a přemýšlíme: kolik je tomu klukovi na plakátu, jaký je teď u nás průměrný věk při prvním pohlavním styku, jaká byla naše první zkušenost s milováním (a proč se nám to nepovedlo a proč jsme nevypadali tak jako ti šťastní mladí lidé na onom billboardu) a proč... A místo toho, abychom šli do banky a zřídili si tam účet, jdeme na návštěvu k sexuologovi.