Nakupující zvěř aneb jak si přijít na velké peníze

PÁTEČNÍ GLOSA Víkend se blíží. Dovolujeme si odlehčit naše jinak strohé zpravodajství páteční glosou.

Stát se boháčem není nic těžkého. Stačí vynalézt nafukovacího muže, který umí vyměnit žárovky a nevyžaduje teplou večeři. Zdědit několik obrazů. Napsat knihu, podle které Woody Allen natočí film. Skočit do kolejiště pro syna perské princezny nebo alespoň jednou investovat jako David Tepper. To všechno jsou výborné způsoby, jak se dostat k velkým penězům. Ovšem má to háček. Musíte mít štěstí - jako třeba právě Tepper. Jednoduše se jednoho rána probudil a rozhodl se, že nakoupí akcie amerických bank, které byly v roce 2009 mezi investory odepsané. Světový finanční trh byl v rozkladu a mezi šedovlasými pány v černých brýlích vládla panika. Tepper se zaměřil na Bank of America a Citiroup. Právě tyto ústavy se během několika měsíců vzpamatovaly a vydělaly Tepperovi 4 miliardy dolarů. Bylo to štěstí. Riskl to.

     Přesto existuje i jiný způsob, jak se boháčem můžete stát i vy. A ani nepotřebujete být v přesnou hodinu a setinu sekundy na tom správném místě nebo mít takovou odvahu jakou měl David Tepper. Tou cestou je spoření. Počítejte: kdybyste si od svých 18ti let každý měsíc odkládali 1 500 korun, budete mít v šedesáti letech 756 tisíc. Když přičteme výhody obyčejného spořícího účtu, jste těsně před důchodem (korunoví) milionáři.

     Přestože je to tak jednoduché, míra úspor u jednotlivců klesá. Lidé nemají finanční rezervy. Proč? Můžou za to kreditní karty. Podívejme se na národy jako celky. V Americe je 1,3 miliardy kreditních karet. Na každého muže, ženu, dítě, miminko, babičku, dědečka, tedy na každého lidského tvora v USA vychází čtyři kreditní karty. Naproti tomu v Číně je 5 milionů kreditek, přestože počet obyvatel přesáhl 1,2 miliardy. A teď pozor: někteří ekonomové upozorňují, že právě míra využívání kreditních výrazně ovlivnila současnou ekonomickou situaci Spojených států.

     Vědci provedli jednoduchý experiment. Vpustili od obchodu s oblečením 50 lidí, kteří si měli vybrat zboží a zaplatit ho v hotovosti. Další měsíc ti stejní lidé dostali stejný úkol - jen měli platit kreditkou. V druhém případě nakoupili lidé o neuvěřitelných 465 procent zboží víc než v prvním pokusu.

     Magické kouzlo kreditních karet je v tom, že nám poskytují nezvyklou svobodu, pocit, že máme na všechno. Vzbuzují v nás živočišné pudy a my začneme jako dravá zvěř nakupovat věci, které nepotřebujeme. Najednou má doma svobodná žena myčku na dvanáct souprav nádobí, rodina v bytě 3+1 sekačku na trávu, hluchoněmý nové rádio. To, co si kupujeme nedává smysl. A o to kreditním kartám jde.

     Lidé ve Spojených státech a v celé západní Evropě jsou vedeni k utrácení. Asie je na tom jinak. Například Čínská ekonomika je i díky spoření druhá největší na světě. Proběhl u ní takzvaný ekonomický zázrak. Už v 70. letech komunistické Číny vlály v ulicích červené vlajky a na nich nápis: Spoření je nádherné (sic!). Čínská vláda zkrátka pojala spoření jako vlasteneckou povinnost každého občana. Co je vlasteneckou povinností v naší zemi, o tom můžeme popřemýšlet v klidu, doma, u plazmové televize na splátky.