Italský parlament se stal
kolbištěm zájmů o pokračování ekonomické reformyV Římě vládne dramatická situace: Státní rozpočet se projednává v době, kdy se drolí vládní koalice a požadavky na odstoupení premiéra D'Alemy sílí. V pozadí se skrývá střet mocenských a lobbistických zájmů
o vývoj sociální a ekonomické reformy.Projednávání státního rozpočtu na rok 2000 zahájil včera italský parlament srdeční nevolností bývalého ministra financí a obrany Beniamino Andreatta. Infarktový stav vyvolává však celá italská politická scéna. Několikaměsíční tlaky ve dvanáctičlenné vládní koalici vyvrcholily totiž v minulých dnech zcela jasnou výzvou "starosocialistické" strany SDI Enrica Boselliho k odstoupení kabinetu a premiéra Massimo D'Alemy. Osm poslanců SDI by ani po svém odchodu nezměnilo p
oměr sil mezi koalicí a opozicí (334 ku 296 poslancům), podstatnější je ale skutečnost, že se k Boselliho požadavku přidala Demokratická unie pro republiku exprezidenta Franceska Cossigy i konzervativní opozice.D'Alema proto v pondělí po poradě s prezidentem Carlem Ciampim slíbil, že po přijetí rozpočtu dojde ve vládě k radikálním personálním změnám. V úterý večer však po rostoucím tlaku a nebezpečí krachu jednání o státních financích premiér oznámil, že odstoupí okamžitě po přijetí rozpočtu. Zda preziden
t pověří sestavením 57. poválečné vlády opět D'Alemu, by bylo velkou spekulací. Zřejmé ale je, že tento pragmatický pokračovatel reformní politiky předchozího šéfa kabinetu a nynějšího prvního muže v Evropské komisi Romana Prodiho vsadil na politickou stabilitu a pokus sestavení nového kabinetu bez předčasných voleb. Takové východisko z krize prosazují mimo jiné hospodářské kruhy požadující urychlení ekonomické reformy.Vstup Itálie do měnové unie před 18 měsíci vystavil ekonomiku silným konkurenčním tlakům. Vyšší růst příjmů než byl průměr v zemích Evropské unie, v průměru vyšší ceny energie, telefonního a poštovního spojení, rigidní pracovní trh a pomalá liberalizace, zde zostřily strukturní problémy. Ty se mimo jiné projevily ve slabší konkurenceschopnos
ti a následně v negativním saldu zahraničního obchodu. Také hospodářský růst je svými 1,2 procenty nižší, než bylo prognózováno. Určité reformní kroky D'Alemy se tak ukazují být nedostatečné. Změnu si přesto žádá zvláště penzijní systém, státní správa a pracovní trh, kde jeho uvolnění může přispět ke snižování 11,2procentní nezaměstnanosti. Takové reformě se ale brání silné odborářské lobby a menší koaliční strany, a to i metodou politického nátlaku.Zdroj: HN z 17. 12. 1999