Asie je z nejhoršího venku, ale nesmí polevit

Krize v regionu jihovýchodní Asie už prakticky odezněla, ale zkušenost je to stále natolik živá, aby zabránila tamním ekonomům spočinout na vavřínech a ustat v dalším restrukturalizačním úsilí. Před dvěma lety, během vánočních svátků roku 1997, se odehrávalo hlavní dějství asijské krize. Korea, největší z krizí postižených ekonomik, stála na pokraji bankrotu. Navzdory půjčce od Mezinárodního měnového fondu (MMF) ve výši 21 miliard dolarů, schválené 4. prosince 1997, se nepodařilo rychle obnovit důvěru zahraničních a domácích investorů, a zastavit odliv devizových rezerv.

Devizové rezer

Půjčka nezabrala

Zástupci MMF a centrálních bank vyspělých zemí trávili vánoční svátky roku 1997 v horečné snaze tomuto moratoriu zabránit. Jednou z variant bylo dále zvýšit již tak vysokou oficiální finanční pomoc. Jedním z důvodů, proč ani rekordní půjčka MMF ve výši 21 miliard dolarů nestačila k obnovení důvěry investorů, byla skutečnost, že krátkodobý dluh, který měla Korea splatit v nadcházejících měsících, byl

Byla to velice podobná situace jako při runu na banky. Představitelé MMF a vyspělých zemí však zvýšení oficiální pomoci odmítali, především z toho důvodu, že by se zvýšilo riziko morálního hazardu. Investoři by se v budoucnu opět spoléhali na podobnou záchranu, a investovali by bez patřičného přihlédnutí k riziku.

Proto byla dána přednost druhé variantě. Fond a centrální banky vyspělých zemí se snažily přesvědčit zahraniční banky, především západoevropské a japonské banky, aby svým korejským protějškům ponechaly otevřené úvěrové linky. Právě neochota zahraničních bank obnovovat krátkodobé úvěrové linky korejským bankám b

Proč zahraniční banky nakonec na toto řešení přistoupily? Protože jim bylo dáno jasně najevo, že další oficiální zdroje Koreji poskytnuty nebudou a že alternativním řešením je moratorium na splácení dluhu, což by znamenalo pro zahraniční banky v konečném důsledku ještě větší ztráty.

Když bylo zažehnáno bezprostřední riziko moratoria na splácení dluhu, mohli se MMF a korejští představitelé soustředit na program ekonomické stabilizace a řešení krize. Podobně jako v Thajsku, kde byl schválen program MMF v červnu 1997, a Indonésii, kde byl schválen v listopadu 1997, také korejský program měl následující hlavní cíle:

• zastavit odliv kapitálu, obnovit důvěru investorů a stabilizovat měnový kurs;
• zajistit udržitelný vývoj platební bilance v souladu s dostupným zahraničním financováním;
• obnovit hospodářský růst;
• přistoupit k zásadní restrukturalizaci ekonomiky

Hlavním nástrojem zastavení odlivu kapitálu a stabilizace měnového kursu bylo zvýšení úrokových sazeb. Tuto politiku od samého počátku asijské krize mnozí kritizovali jako nepatřičnou, mimo jiné hlavní ekonom Světové Banky Joseph Stiglitz.

Kritikové MMF argumentovali, že ekonomika postižená hlubokým propadem hospodářské aktivity potřebuje uvolněnou měnovou politiku, aby byla podpořena domácí poptávka, nikoli restriktivní měnovou politiku, která vede pouze k dalším bankrotům předlužených podniků a k prohloubení krize. MMF argumentoval, že bez přechodného zvýšení úrokových sazeb není možné stabilizovat měny asijských zemí, a zabránit růstu inflace. Naopak, bez finanční stabilizace

Rok 1997 a především rok 1998 byl pro asijské ekonomiky velice obtížný. Produkce prudce klesala, a naopak rychle rostla nezaměstnanost. Ekonomiky, které byly navyklé na tempa růstu v rozsahu osmi až deseti procent, najednou zaznamenaly hospodářský pokles. Korea zažila n

Kritici fondu nevěřili

V této situaci, kdy se zdálo, že všechno se vyvíjí v Asii špatně, mnohým bylo jasné, co je příčinou: Chybná doporučení MMF, který na asijských zemích praktikoval svoji tradiční medicínu makroekonomické restrikce. Mnozí měli jasno v tom, co se dělá špatně, a někteří šli ještě o krůček dál a předkládali vlastní návrhy, jak asijskou krizi řešit

Razantní zvýšení úrokových sazeb spolu s dohodou o obnovení úvěrových linek zahraničními bankami přispěly k rychlému zastavení poklesu měnového kursu korejského wonu. Podobně se podařilo stabilizovat thajský baht. Již během prvních měsíců roku 1998 byly krátkodobé úrokové míry rychle snižovány, z 35 procent počátkem ledna na 5 procent v září téhož roku, což byla nižší úroveň než před krizí. Skutečnost, že se podařilo obnovit důvěru zahraničních investorů, nejlépe dokumentuje to, že navzdory rychlému poklesu úrokových sazeb docházelo k postupnému posilování měnových kursů. MMF netrval na restriktivní měnové politice déle, než

Zase překvapení

Z téměř nulové úrovně koncem roku 1997 se vyšplhaly postupně až na 70 miliard USD koncem roku 1999. Zvýšení devizových rezerv však nebylo jenom výsledkem oficiální finanční pomoci MMF a přebytku na běžném účtu platební bilance. V roce 1998 a především v roce 1999 došlo k obnovení přílivu zahraničního soukromého kapitálu. Pokud by se Korea rozhodla koncem roku 1997 přistoupit k moratoriu na splácení dluhu, měla by přístup k zahraničnímu kapitálu na dlouhou dobu odříznutý.

Rychlá sta

K obnovení hospodářského růstu přispěl jak silný růst spotřebitelské poptávky, podporovaný obnovenou důvěrou a poklesem nezaměstnanosti (z 9 na 4,6 procenta v Koreji), tak růst investic, podpořený nízkými úrokovými mírami a taktéž nízkou inflací. Silným motorem růstu asijských ekonomik je rovněž vývoz, který je stimulován jak reálným znehodnocením asijských měn, tak pozitivním dopadem obnovení růstu v jedné zemi na ostatní země.

Úzká propojenost ekonomik jihovýchodní Asie, která přispěla k šíření krize, nyní naopak přispívá k rychlému zotavení. Konečně, rovněž fiskální politika napomohla v roce 1999 k obnovení růstu, protože byla udržována jako mírně expanzívní. Ačkoliv došlo v asijských ekonomikách k rychlejšímu než očekávanému obnovení hospodářského růstu, neznamená to, že jsou jejich problémy vesměs vyřešeny, a že je zaručeno pokračování vysokého růs

Navzdory četné kritice se strategie Mezinárodního mměnového fondu pro překonání důsledků finanční krize v jihovýchodní Asii ukázala jako velice účinná a přispěla k rychlé stabilizaci a obnovení růstu. Ambiciózní agenda strukturálních reforem, především v oblasti finančního sektoru, by měla přispět k posílení asijských ekonomik a ke snížení pravděpodobnosti, že se budou podobné krize opakovat v bud

Zdroj: HN z 10. 1. 2000