2011: Rok ve znamení nejistoty

Po všech strastech způsobených kreditními problémy soukromého sektoru se do bludného kruhu narůstajících dluhů zamotaly i státy.

Záchrana eura a účetní hrátky

Evropská měna je ohrožena a aktuálně probíhají intenzivní jednání o jejím dalším osudu. Německo stále klade odpor eurobondům, tedy společným dluhopisům eurozóny, za které by ručily všechny státy, i výraznějšímu financování prostřednictvím centrálních bank. Tamější Bundesbank ale nakonec kývla na účetní trik v podobě financování MMF, který následně peníze užije podle svého uvážení. Pravděpodobně tedy na pomoc předlužené eurozóně, ale Německo stejně dostojí pravidlům, která zakazují centrálním bankám financovat státní dluhy.

Celkem MMF získá 150 miliard euro (3,8 bilionu Kč) a pravděpodobně i další peníze z Dánska, Polska či Švédska. Česká republika slíbila, že pomoc zváží. Nakloněn jí je hlavně ministr financí, naopak představitelé ČNB jsou spíše proti. Evropa nemůže počítat s pomocí USA a Čína vysílá smíšené signály, a o její pomoci se spekuluje. Reálně však Čína stále preferuje americké dluhopisy před evropskými.

Nejistota na trzích

V důsledku fiskálních potíží se na finanční trhy dostavila nevídaná volatilita a jeden den stoupaly cenné papíry vzhůru, jen aby zanedlouho padaly stejně strmě dolů. Takto divoké výkyvy zažívali nejen evropští obchodníci, ale i jejich kolegové v USA. V konečném důsledku však eskalující dluhová krize zatím Ameriku příliš neohrozila.

Přes veškeré negativní zprávy zůstaly tamější hlavní akciové indexy ve srovnání s minulým rokem prakticky beze změny. A stále se drží mírný optimismus, co se dalšího vývoje největší ekonomiky světa týká. Zaměstnanost pozvolna roste a stejně tak i celé hospodářství. Když před několika měsíci snížila agentura S&P rating amerického státního dluhu, vypadala situace daleko hůře. Od té doby se hospodářské indikátory lepšily a zájem zahraničních obchodníků o americká aktiva vzrostl.

Rozvojový svět na tom tak dobře není. Investoři opouštějí rizikovější trhy, a letošní ztráty dosáhly téměř 20 %. Akcie obchodované na pražské burze odepsaly za poslední rok dokonce 28,20 %. Složitá situace na evropských trzích nedá spát nejen evropským politikům, bankéřům či obchodníkům, ale i ostatním lidem. Státní škrty se totiž dotýkají každého.

Sociální spory

Situace je obdobná ve většině vyspělých států. Recese s sebou přinesla masivní propouštění, stagnaci mezd a redukci spotřebitelských úvěrů, naopak zisky společností se poměrně rychle daly do pořádku.

Restrukturalizace státních rozpočtů problém dále prohlubuje. Škrty v sociálních výdajích předlužených států se skloubily se strachem z podvázání křehkého růstu zvyšováním daní z příjmů. Na řadu se dostaly daně nepřímé, které více dopadají na nízkopříjmové skupiny obyvatel.

Došlo tak k mírnému rozevírání příjmových nůžek a naplno se ukázalo jak nemožné je v recesi zvrátit strukturální deficity veřejných financí. Daně zvyšovat nelze a sociální výdaje se snižují jen těžko.

Do budoucna bude jistě znovu velkým tématem, a to i v České republice, jak financovat školství, zdravotnictví a důchody, když příjmy státu nedosahují dostatečné výše. Zde je dobré poukázat na to, že daňové příjmy mají své limity a není možné jednoduše vybrat libovolné množství peněz k financování veřejných služeb. Současné problémy evropských států to dokládají se smutnou upřímností.

Co přinese další rok?

Doufejme, že zlepšení. Jak již bylo naznačeno, USA na tom nejsou tak špatně a mají růstový potenciál. Pokud se Evropě podaří zahnat fiskální strasti, otevírá se prostor pro stejný mírný optimizmus, jako za oceánem. Samotná Česká republika zatím žádnému výraznému tlaku na své státní dluhopisy nečelí a ve fiskálních deficitech i v míře zadlužení dnes patří mezi ty lepší státy.

Ostatně ani pohled na širší hospodářskou situaci v naší zemi by neměl svádět k přehnanému pesimismu. Nezaměstnanost je na relativně dobré úrovni a ekonomika se drží v černých číslech. Aktuálně je třeba zvážit i odkládané daňové a důchodové reformy, jelikož demografický vývoj jde neúprosně dál a kromě nezbytných současných úprav rozpočtu je třeba myslet dále do budoucna.

Jako zásadní pro celý svět se jeví nastavení pravidel umožňujících vyvážený a udržitelný vývoj, který nebude poznamenán přehnaným zadlužením spotřebitelů, firem nebo státu. Ekonomický růst je dobrý především tehdy, když není jen přifouknutou bublinou, která při svém splasknutí ochromí vývoj na několik let dopředu.