Víkend se blíží. I v letošním roce budeme odlehčovat naše jinak strohé zpravodajství oblíbenou páteční glosou.
Středně velký pes stojí průměrně 5 700 korun měsíčně. Kočka vás vyjde na 4 100, pokud ji chcete dopřát občas nějaký ten luxus. Vzhledem k přicházející krizi bych spíš doporučila akvárium s rybičkami – platit budete maximálně čtyři stovky měsíčně.
Tomio Okamura se ve svém psaném novoročním projevu pustil do veverek. Napsal: „Firmy sponzorují anakondy, křečky či další zvířata, které mají dotace, granty a dary od státu, města a občanů v řádu stamiliónů. Školní třídy se skládají na veverky namísto toho, aby pomohly třebas jen jediné stařence v nejbližším okolí.“
Veverky nejsou špatné. Občas chápu, že někoho může víc lákat přispívat na chlupaté veverky než na typickou českou babičku. Kupříkladu pražští důchodci mají často pocit, že když nastoupí do tramvaje, musí si stoupnout všichni, i řidič. Asertivní důchodci většinou zamávají cestujícím před obličejem kartou ZTP, což jim poskytne možnost sednout si v tramvaji na kterékoli místo. Někteří mladí lidé to začali řešit tak, že na oplátku důchodcům zamávají před nosem svým vysokoškolským indexem a zůstanou sedět. Není to ovšem uctivé a třicátníci už navíc index nenosí. Jinak chápou mávání průkazem ZTP cizinci. Ti v domnění, že je právě lustruje revizor, hledají po kapsách nakoupené lístky.
Ale i přesto všechno mě zvířata štvou, stejně jako Okamuru. U něho je to jednoduché – pochází z Japonska a v Asijských zemích, zvláště v Číně a v Koreji, se běžně konzumují kočky a pejsci k obědu, takže Okamura má nadhled. Ale já, i když bych kočku nikdy nepoobědvala, jsem se na zvěř naštvala v moment, kdy mi moje známá - vedoucí e-shopu zaměřeného na prodej bižuterie - sdělila šokující informaci. Víte na čem obchody s bižuterií vydělaly nejvíc? Na obojcích pro kočky a psy. Obojky jsou vykládané různými drahými kameny, v módě je Swarovski. Obojky se vyrábí k různým příležitostem – procházka venku, na doma nebo když jde kočka nebo pes na návštěvě, takže se hodí něco svátečního. Můžete si tak prý pořídit celou sadu za „bezkonkurenční“ cenu.
Místo, aby žena koupila svému muži vysněnou vrtačku nebo aby muž koupil ženě náušnice, koupí psovi, který rozezná maximálně salám od okurky, obojek vykládaný diamanty (případně bižuterií, podle rozpočtu). Řeknete si: „Je to jejich věc, nemluvte jim do toho.“ Problém je, že tady to nekončí. S takhle vyzdobeným psem, který navštěvuje i kosmetický salón a psí hotely, začínáte komunikovat úplně jinak než s normálním zvířetem, které běhá po zahradě. Najednou to není Žeryk nebo Astor, ale „miláček.“ Najednou „nežere“, ale „papinká.“ A těch peněz. Jednoduchou matematikou, tedy sečtením nákladů, dojdete k tomu, že středně velký pes vás vyjde na 5 700 korun za měsíc (je-li zdravý a nepotřebuje nějaké speciální vyšetření). Kočka průměrně stojí 4 100, pokud ji chcete dopřát občas nějaký ten luxus. Vzhledem k přicházející krizi bych doporučila akvárium s rybičkami – vyjdou na 400 korun měsíčně.
Výhoda přeměny obyčejného zvířete na člena (většinou hlavního člena) rodiny je ovšem v tom, že vytváří nová pracovní místa. Některé psí salóny v Praze mají i desítky zaměstnanců. A vzhledem k tomu, že se plánuje propouštění, přijde taková práce vhod. Třeba na Ostravsku propouští ocelárny obrovské množství dělníků, většina z nich jsou strojníci a valcíři. Co budou dělat? Půjdou na pracovní úřad a tam jim bude nabídnut rekvalifikační kurz: psí pedikér. Ideální.
Ovšem nejsme na tom ještě tak špatně. Například v některých částech Indie je povoleno, aby si muž místo ženy vzal za manželku krávu. A mít doma jako manželku krávu, to je snad ještě dražší než kočka s luxusním obojkem, rozplácnutá v salónním křesle.