Keramické obklady: Bezpečnost a hygiena (4. díl)

V koupelnách a na ochozech bazénů je to naprostou samozřejmostí, ale zvažovat bychom takový požadavek měli i v případě kuchyně, nekryté terasy a jiných venkovních vydlážděných ploch.

Po stránce hygienických a chemických vlastností je keramika jedním z nejvděčnějších materiálů vůbec. Jinak by si nemohla najít cestu do potravinářských, zdravotnických či laboratorních provozů, kde se s ní setkáváme zcela běžně. Žádné obavy tedy nemůže vzbuzovat ani jako povrch kuchyňské pracovní desky. V takovém případě je však třeba volit prvky většího formátu, s dostatečnou tvrdostí i pevností v ohybu, což znamená také s větší tloušťkou, a samozřejmě glazované, které neumožňují tvorbu skvrn a brání usazování nečistot a mikroorganismů. Tomuto požadavku nejlépe vyhovují podlahové dlaždice s nízkou nasákavostí a vysokou odolností proti otěru.

Praktičnost
Udržovat obklady a dlažby v čistotě nepředstavuje žádný složitý problém - v běžných podmínkách k tomu stačí teplá voda a maximálně saponát či dezinfekční roztok, při silnějším znečištění pomohou speciální přípravky, kterých je na trhu nespočet. Přesto se při výběru keramického obkladového materiálu doporučuje brát v úvahu i hledisko údržby.

Stékající voda vždy zanechá na obkladech stěn své stopy. Čím bude obklad tmavší a lesklejší, tím budou tyto stopy patrnější. Proto praktičtější a koneckonců v současné době i módní jsou světlé odstíny s matnou glazurou. Navíc volba barevnosti ovlivní i vnímání prostoru - světlé tóny jej opticky zvětší. Obdobných účinků lze dosáhnout i výběrem formátu.

Stejně jako u sanitárních zařizovacích předmětů mohou být i špičkové výrobky ze sortimentu obkladů opatřeny speciální povrchovou úpravou, která zabraňuje ulpívání vodních kapek a nečistot. Takové nám ušetří starosti s údržbou, ale rozhodně ne kapsu.

Připraveno ve spolupráci s časopisem