Rok 2012 bude rokem velkých změn – čtěte celý makroekonomický výhled zde

K propuknutí dokonalé bouře přispěje souhra následujících tří kriticky důležitých faktorů: krize EU, úsporná opatření ve veřejném sektoru a sociální napětí. Dopadu těchto faktorů nezůstane ušetřena žádná země a výsledkem by mohl být zdaleka nejpřelomovější rok od propuknutí finanční krize v roce 2008. Tato krize odstartovala společné zásahy vlád a centrálních bank, které sáhly hluboko do svého arzenálu politických opatření – a dokonce do jejich skrytých nekonvenčních důsledků – aby masivně intervenovaly na všech frontách s cílem udržet likviditu ekonomik, jejichž rozvahy se ocitly prakticky na resuscitačním lůžku, a vyhnout se čemukoli, co by mohlo mít příchuť „kolapsu“. Zkušenost s pádem Lehman Brothers koneckonců zdánlivě poskytla názornou lekci, jak se vyhnout krátkodobým bolestem, i kdyby to mělo být za cenu vyšších dlouhodobých nákladů.

Podle názoru analytiků SAXO BANK bude však mít nápor Krize 2.0 také konstruktivní účinky, protože donutí politiky přistoupit k činům, takže rok 2012 bude rokem, ve kterém budeme donuceni nejenom zásadně změnit naše názory na ekonomiku a monetární politiku, ale také náš způsob života. Než tento okamžik ale skutečně nadejde, budeme svědky ještě jednoho čtvrtletí v duchu hesla „extent and pretend“, tedy prodlužování stávajícího stavu bez skutečných řešení, které se v největší pravděpodobností ukáže jako kontraproduktivní a rychle vyústí to výše zmiňované nové krize.

Nyní se blížíme k okamžiku, kdy s konečnou platností dochází dech přístupům založeným na neustálém odkládání problémů do budoucna/tištění peněz/intervencionismu či jak chceme nazvat opatření doposud prosazovaná loutkoherci rozhodujícími o politice ve veřejném sektoru. Po nedávné fázi, která je předzvěstí konce a kterou jsme nazvali maximální intervence, jsou loutky, které politici vodí po ekonomické scéně znavené a zanedlouho nebudou schopny reagovat na pokyny vlád ani centrálních bank. Vzhledem k politické i fiskální situaci je půda v současné době nejžhavější v EU, ale i další země rozvinutého světa a možná také Čína stojí před bodem kritického zlomu – bodem, kdy se neustále sílící intervence ze strany veřejného sektoru setkají s rychle uvadající odezvou. Tento kritický bod zlomu můžeme jinými slovy nazvat také Krize 2.0 – potřebná destrukce starého pořádku, která udělá místo pro vytvoření nového. Krize je samozřejmě téměř vždy považována za něco špatného, protože s sebou nevyhnutelně nese bolesti krátkodobých zmatků, musíme ale doufat, že nás rok 2012 rychle přivede do bodu obratu, kdy začneme plánovat budoucnost namísto toho, abychom předstírali, že jsme schopni splatit všechny chyby, které jsme učinili v minulosti. Rok 2012 tedy i přes pesimistický nadpis, kterým jsme jej uvedli, bude rokem pro optimisty, protože by se mohl stát rokem, kdy se svět konečně zase začne ubírat správným směrem – směrem k budoucnosti a směrem od vyčerpaných a špatně mířených snah intervencionistů.