Jeho jednotlivé vrstvy jsou propojeny a vzájemně svázány speciálními sponami a kotvami z nekorodující oceli.
Ve spojení s vápenopískovými cihlami tak u nás vzniklo vlastně první systémové, leč přesto dostatečně variabilní řešení vícevrstvých konstrukcí, které dostalo název Sendwix. Jeho výrobcem je KM Beta a nosným prvkem je štíhlé zdivo z vápenopískových bloků, k němuž je z vnější strany přilepena nebo přikotvena tepelná izolace z minerální vlny. Variabilita spočívá jednak ve volitelné tloušťce izolační vrstvy, jednak ve vlastní skladbě sendviče, který může být řešen buď jako kontaktní systém s omítkou, nebo jako provětrávaný systém s různou finální úpravou fasády, v tomto případě tedy s lícovou přizdívkou z hladkých nebo štípaných vápenopískových cihel.
V porovnání s jednoplášťovými konstrukcemi jde sice o něco pracnější postup, výsledkem je ale nulová kondenzace vodních par a vysoké hodnoty tepelného odporu, o kterých se klasickému zdivu může jenom zdát. Samotné vápenopískové výrobky přitom nejsou nijak drahé, takže i z hlediska celkových materiálových nákladů jde v zásadě o srovnatelnou investici. Přínos je tedy nejen estetický, ale také energetický a ekonomický.