1) Finalizace dohody bude ještě velice náročným cvičením. Tím, že vyjednavači za soukromé věřitele (IIF) kývli na větší oběť (odpis dluhu o 53,5 % na místo původních 50 %), je ještě víc než dřív otázkou, jaká bude ochota jednotlivých věřitelů dobrovolně odpouštět dluhy. Nízká účast by donutila řecký parlament přijmout retro-aktivně u svých dluhopisů opatření, které by umožnilo osekat dluhy nedobrovolně všem soukromým věřitelům. S tím jsou spojeny dva problémy. Řecko potřebuje udělat výměnu starých dluhopisů za nové do 20. března a nezbývá mu na takové experimenty moc čas, zvlášť, když se svojí podporou pořád váhají Holanďané a řecký balík také rozděluje německou koalici. A současně nedobrovolnost odepsání dluhu by asi vedla ke spuštění CDS (pojištění proti bankrotu Řecka) a přenosu napětí na portugalský trh.
2) I když vše půjde jak má, bude Řecko na konci dekády hospodařit s nejvyšším dluhem v eurozóně na 121 % HDP. To je velice slabý výsledek na to, aby Řekům stačil k návratu na trh. Investoři navíc bývají přísnější na země, které si projdou bankrotem (byť řízeným) a požadují po nich vyšší záruky. Řekové se tak i v optimistickém případě v roce 2020 neobejdou bez kapaček z Bruselu a MMF.
3) Daleko pravděpodobnější je méně optimistický scénář, ve kterém Řecko pod tíhou současných úspor spadne do hlubší recese a zaznamená výraznější propad daňových příjmů (to ostatně potvrzují i lednová data a skoro 20ti procentní propadu DPH). Současně lze dnes těžko věřit strukturálním reformám a sázet na relativně vysoká tempa růstu v letech 2015-2020. Negativní scénář připravila také zpráva MMF a ECB a podle Financial Times počítá s tím, že by Řekové v roce 2020 měli dluh na 160 % HDP (blízko dnešních úrovní) a potřebovali půjčit až 245 mld. eur.
Přes všechny problémy ale platí že, pokud druhý řecký balík zabrání březnovému neřízenému bankrotu země, měl by přinést trhům dočasnou úlevu. Zvlášť, když na konci měsíce ECB zalije trh další vlnou levných peněz v tříletém tendru.
Jan Bureš, hlavní ekonom Era Poštovní spořitelny