České pivo na vrcholu

Víkend se blíží. I v letošním roce budeme odlehčovat naše jinak strohé zpravodajství oblíbenou páteční glosou.

     Minulý týden jsem šla k nutričnímu poradci. Většinou stojí takové jedno sezení s odborníkem na váhu kolem tisícovky. Tentokrát byla akce: nutriční poradenství za 250 korun. Nejprve mi paní v bílém plášti řekla, že si mám stoupnout na váhu. O několik minut později začaly z tiskárny vyjíždět desítky papírů popisující můj stav. Pak nastala dvacetiminutová konzultace, kde jsem se dozvěděla, že mám silnou nadváhu, jsem dehydratovaná, mám 35 procent podkožního tuku a celkově je můj zdravotní stav v kritickém stavu. Pohled nutriční poradkyně naznačoval, že moje smrt není daleko a že bych se měla rozloučit se svými blízkými. V tento citlivý moment mi konzultantka takticky nabídla výhodný hubnoucí program za sedm tisíc. Měl by vyřešit všechny moje problémy a prodloužit mi život. No nevezměte to.

     Naštěstí můj muž zavedl doma úsporný ekonomický program a tak jsem věděla, že opravdu nemůžu přijít domů s novým projektem na hubnutí za sedm tisíc. I kdyby mi takový projekt zachránil život před smrtí, můj muž by mě zabil, takže to vyjde na stejno. I tak mě poradkyně přemluvila alespoň na pročisťovací tablety za pět set korun. Koupila jsem si je a doma zjistila, že jsou tak obrovské, že je prostě nespolknu. Dala jsem je své tetě, která spolkne všechno. Užívala je dva dny a pak ji naskákaly takové pupínky po obličeji, že tablety raději vyhodila.

     Každopádně na jednu věc jsem u nutriční poradkyně přišla – piju hodně piva. Když si dám doma klobásku, nemůžu k ní popíjet čaj nebo minerálku. Dala jsem si tedy za cíl, že snížím pivní dávky – místo tří piv týdně jen jedno. Tohle rozhodnutí mi vydrželo, dokud jsem si nepřečetla rozhovor s tiskovým mluvčím Prazdroje, který nadšeně popisoval, kolik hektolitrů piva vyvážejí do ciziny a jak museli průvodcovské letáky přeložit do čínštiny, protože jejich pivovar hromadně navštěvují celé zájezdy z Číny.  Jen minulý rok navštívilo plzeňský pivovar 19 tisíc Číňanů, tedy o 60 procent více než v roce 2010. Číňané jsou z pivovaru a hlavně z ochutnávek českého piva nadšení. Většinou si s sebou odvážejí kartony plechovek, které je pak doprovázejí po zbytek pobytu v ČR.

     Moje kamarádka žila několik let v Číně a tak jsem se jí zeptala, s čím Číňané spojují Českou republiku nejčastěji. „Je to jednoduché,“ odpověděla. „S pivem, sklem, Škodovkou a s tím, že jim v ČR určitě někdo šlohne peněženku.“ Tomu se říká: krásná pověst České republiky v asijských zemích. Vzrůst obliby českého piva a počtu malých krádeží u nás je celosvětově známý. Nejhorší byla zřejmě aféra z roku 2007, kdy bylo během prohlídky Valdštejnského paláce okradeno dvanáct čínských policistů.

     A tak jsem si zvýšila dávku na jedno a půl piva týdně, ať jsem světová a Číňany v Praze obcházím velkým obloukem a usmívám se na ně, aby se cítili v bezpečí.